CZECH GIRLS ON ERASMUS: Den 1 - hotel, škola, ubytování, partyparty, lost in Huelva

HOLA!!! (čti ola) J

Tak máme za sebou první den, první kamarády, první party party a první ztracení se v Huelvě.

Kde tak můžeme začít…. No asi prostě od rána…

Ráno hezky vstávačka asi tak v 8, abychom toho hodně stihly, že…. Hotel jsme měly zaplacený jen na jednu noc, takže jsme se vystěhovaly, kufr uložily do úschovny a vyrazily směr naše univerzita.

Cesta nám trvala asi tak 20 minut pěšky, takže pohoda. Docela bez problémů jsme se dostaly do Campusu El Carmen, tam už ale malý problém nastal. Bylo tam asi tak milion malinkých bílých budov a my měly najít jednu, ve které sídlí naše ESN – banda mladých lidí, kteří se tady o nás, Erasmus studenty, starají J

Značení bylo příšerné, a nikde jsme se nedočetly, kde přesně ta naše budova má být. Po 30 minutách prolézání celého campusu, jsme ji konečně našly. Hned po tom, co jsme vstoupily dovnitř, usmívala se na nás právě ta partička mladých lidí (ESN). Ujal se nás Brian (typicky španělské jméno, že?), přivítal nás a hned nám doporučil pořídit si ESN card. Jelikož, když si pořídíte ESN card, nejenom že máte slevy do různých obchodů, na výlety, které oni pořádají, a po většinu času vstup zdarma do klubů v Huelvě, ale hlavně, máte levnější alkohol na party party a na to my co? Na to my slyšíme! Takže za 5 éček, karta pořízena.

Dalším bodem bylo ubytování – prý jestli máme kde bydlet, tak jsme řekly, že ne. A už to jelo, vzali si nás do kanceláře, kde nám dali seznam asi 350 volných bytů. Vybíraly jsme si byty, které se nám zamlouvaly, oni za nás zavolali majitelům, domluvili nám schůzku a my se mohly jít dívat po bytech. Teď už to s námi nezařizoval Brian, ale Mario (ach bože!).

Ano, nesmíme zapomenout zmínit, že Španělé, jsou prostě kočičáci. Ať chceš nebo nechceš, krásného chlapa tady potkáš na každém kroku.

No, takže nám Mario (ach bože, kočičák!) domluvil schůzku na třech bytech. A jelikož není jenom kočičák, ale zároveň je i hrozně hodný, slíbil nám, že s námi na ty byty zajde, jelikož tady nikdo neumí anglicky.

Takže jsme se sbalily ze školy a rozhodly se, že bude nejlepší prodloužit si pobyt v hotelu ještě o jednu noc, protože schůzky byly domluveny až na odpoledne a neměly jsme jistotu, jestli nás ten večer ještě někdo někde v bytě ubytuje J

Hotel prodloužen, takže jsme si zašly konečně po celém dni koupit první jídlo asi ve 2 odpoledne, protože dřív prostě nebyl čas, převlekly jsme se a šly na schůzku. Nějaké větší úpravě, co se týče líčení nebo tak, jsme moc nedaly, protože jsme si šly jen vybírat byt, že.

První schůzka byla na 16:00. Ten den bylo počasí dost proměnlivé, takže z ničeho nic začalo pršet. Ale opravdu lít jako z konve. Takže než jsme došly k bytu, vypadaly jsme opravdu dost kočičkovsky. Nicméně byt jsme v pohodě našly, s paní jsme se potkaly a šly na prohlídku. Nebylo to nic extra, ale majitelka byla moc milá a cena přijatelná. Vzaly jsme si na ni kontakt, a že se když tak ozveme.

Další prohlídka byla v 17:00. Na tu s námi šel už i Mario. Byt byl úchvatný, ale bohužel, cena taky. Takže ten pro nás bohužel padl.

Poslední byt byl děs a hrůza. Špinavý, starý, zapáchal. No opravdu hrůza. Takže jsme poprosily Maria, jestli by se za nás mohl ozvat majitelce prvního bytu, že jej chceme, domluvit se na určitých detailech a jestli se další den (ve středu) můžeme nastěhovat.

Všechno bylo domluveno a Mario usoudil, že asi nemáme moc velké plány na dnešní večer a tak prý jestli nechceme jít na „one beer“ s jeho kamarádem. Why not, right?

A tak jsme šly. Zmoklé jako slepice, skoro nenalíčené, ale co. Nejprve jsme šli do klubu Saxo, kde jsme se potkali né s jedním kamarádem, ale s dalšími 10. Proběhla seznamovačka, lehká konverzace v angličtině a učení se prvních pár frází ve španělštině.

Následoval přesun do jiného baru, kde jsme naši první naučenou frázi mohly uplatnit a to „Tres vinos blanco“ – Tři bílá vína. A potom další seznamování, popíjení, prostě pohoda. Potom, co každá z nás vypila zhruba láhev vína, upozornil nás Mario na to, že jdeme do dalšího klubu, kde mají lepší víno. A toho jsme se samozřejmě chytly.

Takže hurá do dalšího klubu už v docela dobré náladě. Tady jsme musely přejít na červené víno a peanuts. Očividně to byl oblíbený bar hlavně kvůli arašídům zdarma! Mario má asi rád jiná vína než my, protože to, které prý mělo být lepší, bylo sladké jako fakt dost a hlavně prostě červené. A taky jsme zjistily, že když si jich dáme tak 5, budou nás muset z baru odnášet (což nakonec nebylo tak úplně daleko od pravdy).

K našemu překvapení následoval další přesun a naše první porušení slibu, který jsme daly maminkám, že nepůjdeme k nikomu cizímu do bytu. Takže jsme šly do bytu nějakého Itala – teď už víme, že to byl Antonio (ach bože!). Po cestě jsme si byli koupit něco k pití, a šli jsme.

Antonio bydlí v moc pěkném bytě, ale hlavně s úžasným výhledem, takže více než polovinu večera jsme strávili na balkoně, jen kvůli tomu výhledu. A všichni jsme popíjeli, mluvili, a popíjeli, a jedli – protože nám Antonio uvařil skvělé italské těstoviny a potom jsme zase popíjeli a popíjeli a popíjeli, až jsme my – tres checa chicas, jak nám tady začali říkat - zjistily, že už jsme vlastně docela dost opilé a měly bychom jít na hotel.

Rozloučily jsme se a vyrazily noční Huelvou na hotel. Jelikož jsme se s Mariem celé odpoledne pohybovali tak nějak pořád po celé Huelvě, ani jsme si neuvědomily, že vlastně nemáme tušení, kde jsme. No nic, vytáhly jsme mapu a začaly hledat cestu domů. Pár kolemjdoucích nám hodně lámanou angličtinou sdělilo, že do hotelu to máme fakt daleko. A tak jsme bloudily tak dlouho, dokud jsme nenarazily na Pasquala, další nový kamarád z dnešního večera. Ten nám taky řekl, že jsme dost daleko od hotelu, ale že nám pomůže najít cestu. Jenže to by nesměl být ztracený i on.

Po dalším bloumání jsme narazili na Eduarda (ach bože!). Další známý z tohoto večera. A taky nám sdělil, že jsme úplně ztracené. Díky, ještě jsme si nevšimly! Ale prý máme zrovna super den a jsme lucky girls, jelikož, hned za rohem je jeho dům, a že nás tam hodí autem. No nemáme my štěstí? A ano, porušily jsme další slib „Nesedejte si k nikomu cizímu do auta!“ Ale upřímně zase až tak cizí nebyl, vždyť jsme ho dnes už jednou potkaly. No nic, stojíme před výjezdem z garáží a čekáme. Když najednou vyjede naprosto nádherná Audi.

Asi nějak takhle si ho pamatujeme :-D

V tu chvíli zapomínáme na všechny sliby, naskakujeme do auta a necháváme se unášet do našeho hotelu. Naštěstí Edu je fakt kámoš a navíc tam byl i vtěrka Pasqual (který byl nakonec taky rád, že ho někdo zavezl domů), takže jsme se v pořádku dostaly až na místo, kde jsme opravdu byly ubytované.

Hodně opilé uleháme do postelí a během chvilky usínáme. Těšíme se na další den, protože nás čeká co? Stěhování do nového bytu a taky první oficiální párty s ostatními Erasmus studenty.

Opět pár fotek na závěr :-)