Víkend v Madridu 2

MADRID - DEN DRUHÝ

Neděle, den druhý, pro nás začala kolem 8 hodiny ráno, kdy jsme vstaly a letěly na snídani. Už se to tak nějak stalo tradicí, že když máme snídani v ceně, vstáváme brzo, abychom ji stihly, když jsou stoly ještě plné, a pak si jdeme znova na chvíli lehnout. Lenoši jedni!

Snídaně byla klasická, jako ve většině hostelech – bagetky, máslo, marmelády, nějaké cornflakes s mlékem, káva, čaj, džus. Náš hostel byl - Alberque Juvenil San Fermín Madrid.

Po snídani jsme teda ještě na chvilku odpočinuly, a kolem 10 jsme vyrazily opět do centra. Zase na doporučení Gabky, jsme se vydaly na bleší trh, který se nacházel ve čtvrti La Latina. Jednalo se o dlouhou ulici Ribera de Curtidores, kde bylo velké množství stánku, zejména s oblečením, suvenýry, různými obrazy, kabelkami apod. Byly tam obrovské davy lidí, takže jsme se nějak prorvaly až na konec a jely jsme si koupit jízdenku na cestu domů.

Trhy na ulici Ribera de Curtidores

Trochu jsme zabloudily, ale po chvíli vše našly a musíme přiznat, že s dost dobrou španělštinou jsme si koupily lístky. No dobře, zas tak dobrá nebyla, ale koupily jsme si je na den, který jsme chtěly, na čas, který jsme chtěly, do města, kterého jsme chtěly a ještě jsme mohly sedět spolu. Takže??? Musíme uznat, že naše španělština se dostává do úplně jiných rozměrů :-D A abychom nezapomněly, cestovaly jsme se společností Sociobus.

Odtud jsme pokračovaly na Estación de Atocha, což je vlakové nádraží, uprostřed něhož je exotická zahrada. Tato džungle má rozlohu 4 000 m² a je domovem pro více jak 500 rostlinných a živočišných druhů. Mimo jiné, jsou zde i masožravé rostliny nebo želvy. A také je zde, na tomto nádraží, diskotéka.

Vlakové nádraží - Estación de Atocha

Nafotily jsme, co bylo potřeba a přesunuly jsme se k Centro de Arte Reina Sofia neboli k Muzeu Královny Sofie, které navazuje na poslední dobu v Muzeu Prado a lze zde vidět ty největší poklady moderního umění. A musíme uznat, že jsme viděly opravdové poklady! Ale bohužel tomu, co to vlastně umění je, pořád nerozumíme :( Jelikož bylo vstupné v neděli po 2 hodině zdarma, tak nám to taky ani moc nevadilo a jsme rády, že jsme zase viděly něco nového a aspoň si tam mohly zajít na záchod :)

Po muzeu už na nás přicházel hlad a tak jsme se zastavily v restauraci poblíž. Co čert nechtěl, potkaly jsme tam Kmínka. Což je samozřejmě vtípek, setkání bylo domluvené dopředu, jelikož byl zrovna ve stejnou dobu v Madridu s kamarádem, a zbytek dne už jsme strávili společně. (Takže od teď si musíme dát pozor na psaní i/y jelikož teď už jsme to nebyly jenom my ženy).

Poobědvali jsme a velmi pomalu jsme se přesunuli do Parque de El Retiro. Velmi pomalu píšeme proto, že od té doby co s námi byl Kmínek, tak už to celkově šlo pomalu a moc jsme toho neviděli. Jelikož on je takový ten až moc klasický turista, který se hodně kochá, všechno si čte (protože na rozdíl od nás tomu rozumí) a nikam nespěchá. Což ani vlastně nemusel, protože měl na Madrid ještě následující dva dny. Naštěstí už jsme toho ale na neděli moc naplánováno neměly, protože jsme věděly, jak to s ním bude :)

Park Retiro byl dříve rozlehlou královskou zahradou a pro veřejnost byl zpřístupněn od 18. století. Každý víkend jej navštíví obrovské množství jak obyvatel Madridu, tak i turistů. Což můžeme jen potvrdit. Jelikož nám přes celý výlet perfektně vycházelo počasí (možná až moc, protože bylo kolem 33 – 35°C) park byl opravdu přecpaný lidmi, ale díky tomu, že je tak velký, pěkně se to tam rozprostřelo.  K atrakcím parku například patří Křišťálový palác nebo polokruhová kolonáda, z níž je pěkný pohled na veslařské jezírko.  A to jsme samozřejmě museli vyzkoušet, takže za 7,5 eura jsme si půjčili lodičku a 45 minut jsme se jen tak flákali na jezírku.

Křišťálový palác - Palacio de Cristal

Park Retiro - Parque del Retiro

Teď už se pomalu blížil čas k tomu, že jsme se měli potkat s Krzysztofem, Kmínkovým kamarádem, který za ním přijel do Madridu, ale první část dne s námi nebyl, jelikož je naprostý fanatik do Real Madridu a tak si chodil sám po nějakých muzeích, a čekal před stadionem, jestli náhodou třeba nevyleze masér Cristiana Ronalda, nebo někdo stejně důležitý :-P (Smějeme se, ale kvůli One Direction bychom dělaly to stejné!)

Jestli se o něm budeme ještě zmiňovat, musíme napsat, jaké pro něj máme přezdívky, abyste věděli, o koho se jedná. Protože do češtiny bychom jeho jméno přeložili jako Kryštof, ne? Ale tomu se oni vysmáli a polsky to vyslovovat neumíme, takže pro něj máme různé nicknames – Cris, Kikin, Gřešek, Křeček – to jsou asi ty nejpoužívanější – ale před ním jen Cris (protože je to trochu jako Cristian Ronaldo) ;-)

Puerta de Alcalá

Takže z parku jsme se prošli k ulici Gran Vía, což byla až do 60. let minulého století největší a nejvýznamnější ulice Madridu. V posledních letech na svém významu lehce ztratila, ale i přes to se stále jedná o velmi přelidněnou, 1.3 km dlouhou nákupní třídu.

Na jejím počátku jsme dostali chuť na něco studeného a dobrého a zároveň jsme kvůli Gřeškovi potřebovali wifi, abychom se domluvili, kde se sejdeme, a tak volba byla jasná – najdeme Starbucks! To bylo něco na Peťku. Zapnula své radary a do pár sekund tuto kavárnu objevila. Je to zajímavé, jelikož jinak Peťa do dálky moc nevidí, ale znak Starbucksu jako by na ni volal „Tady jsem! Tady jsem!“ Takže jsme tam vlítli, zchladili se, domluvili rande s Gřeškem a pokračovali.

Procházeli jsme se po nákupní ulici, znova jsme šli k „nultému kilometru“, kde kluci nebyli, vyfotili jsme se a šli na zmrzlinu, na kterou jsme se těšily celý den.

Ti z vás, kteří čtou náš blog pravidelně tak vědí, o jakou zmrzlinárnu se bude jednat. Je to Amorino, kde nám ze zmrzliny vytvořili kytku. Hodně nás potěšilo, že i klukům chutnalo a zavděčily jsme se :)

Amorino

Amorino

El oso y el Madroño

Pak už to s námi šlo docela z kopce, jelikož Cris objevil sportovní obchody a v každém jsme se zastavovali, vybírali dresy, kopačky atd. V plánu bylo ještě jít se projít na nějakou vyhlídku, ale z toho nakonec nějak sešlo a šli jsme na večeři.

Byla nám doporučena restaurace Rosi La Loca, kterou rády doporučíme taky. Protože neměli zrovna volný stůl, dostali jsme sangrii a pivo zdarma do té doby, než se pro nás udělá místo, potom jsme si poobjednávali tapas, které byly opravdu luxusní, a k tomu jsme si objednali další piva a sangrie a spokojeně popíjeli až do 1 do rána.

Nakonec bylo nejlepší to, že nám zapomněli zaúčtovat pití a tak jsme platili zhruba o polovinu méně, než jsme měli – ideálka.

Ve 2 ráno jsme dorazily na hostel a šly spát. Pondělí už nebylo moc zajímavé, protože jsme v 8 ráno odjížděly. 8hodinová cesta docela utekla, část jsme prospaly, část prokoukaly na filmy a kolem 16 hodiny už jsme byly doma.

Tím skončila naše cesta do hlavního města. Do Madridu jsme se hodně těšily, ale neočekávaly jsme, že by nás nějak extra překvapil, protože všichni říkají, že je mnohem hezčí Barcelona, a že toho stejně v Madridu k vidění moc není. Pro nás byla Barcelona opravdu hezčí, ale není pravdou, že by Madrid hezký nebyl a už vůbec ne, že tam není co vidět. My jsme na něj měly dva dny, ale kdybychom chtěly, zařídily bychom si program i na více dní.

Uzavíráme druhý článek o Madridu a příště se můžete těšit na náš poslední článek zaměřený na cestování. Tentokrát o Tenerife.

Hasta luego!

Nikuša a Peťka

Víkend v Madridu

MADRID

Je tomu přesně měsíc, co jsme přidaly náš poslední příspěvek, tudíž je na čase přidat něco dalšího. A tak jsme se čistě jen kvůli VÁM rozhodly, že pojedeme do Madridu :-D Né, sranda! Pomalu, ale jistě se nám náš Erasmus - STUDIJNÍ pobyt - blíží ke konci, a proto je potřeba využít posledních volných víkendů a hlavně posledních peněz, abychom ještě něco viděly. A být rok ve Španělsku a nepodívat se do hlavního města? To rozhodně ne! Proto jsme si naplánovaly víkendový pobyt v Madridu.

Datum padlo na víkend od pátku 8. 5. do pondělí 11. 5. 2015. Nejprve jsme zvažovaly, jakou zvolit dopravu. Mohly jsme letět, jet vlakem, autobusem, BlaBlaCarem nebo stopem. Letecky nebo vlakem by to bylo nejrychlejší, ale taky nejdražší. BlaBlaCar nevycházel o nic moc levněji a navíc se nám nechtělo strávit 6 hodin v autě s cizím člověkem. Tudíž i stopování vypadlo ze hry. Zbyl nám tedy autobus, který nás vyšel na 26,5 eura/ jedna cesta. Madrid je z Huelvy zhruba 630 km a tak nás čekalo příjemných 8 hodin v buse. Proto jsme se rozhodly vydat se na cestu v 11 hodin večer s tím, že se v autobuse prospíme a krásně čerstvé přijedeme po 6 ráno do Madridu, ubytujeme se a vyrazíme za památkami.

Úmyslně jsme si odpoledne před odjezdem nedaly našeho oblíbeného poobědového šlofíčka (španělsky to zní víc nóbl „siestu“), sbalily jsme se a o půl 11 večer vyrazily na bus. Už když jsme uviděly složení našich spolucestujících, mohlo nám být jasné, že cesta úplně klidná nebude. Většina cestujících se totiž asi rozhodla, že si udělá takovou menší party v buse, nakoupila si alkohol a během celé noci dost nahlas popíjeli. Ale i tak, nebýt tady těch, celkově se v autobuse moc spát nedalo a tak jsme o půl 7 ráno přijely do Madridu nas*ané, unavené a rozhodně né ready  na památky.

Jako první jsme si už tradičně koupily lístek na metro (10 jízd za 12,9 euro) a vydaly se k hostelu. Byl sice dost daleko od centra, ale metrem se dojíždělo snadno, a hlavně byl nejlevnější, který jsme sehnaly, takže spokojenost. Je pravdou, že jsme byly rády, že jsme na tento víkend sehnaly vůbec něco, jelikož v sobotu byl v Madridu fotbal – Real Madrid x Valencie a zároveň Mutua Madrid Open 2015 (tenis, kde vyhrála naše Kvitová, jen tak pro zajímavost), takže všude hrůza lidí a obsazenost hostelů byla 100%.

V 7 ráno jsme tedy bušily na dveře hostelu, kde se nám jako první zjevil šváb, který zrovna podlézal dveře do hostelu – příjemné uvítání. Naštěstí hostel byl ale v pohodě, měly jsme dvoulůžkový pokoj, koupelnou společnou ještě s jedním pokojem a snídani v ceně. Za to všechno jsme každá zaplatila 30 euro za 2 noci. Jak říkáme, to nejlevnější, co jsme na tento víkend sehnaly. Jedinou nevýhodou, ale za to velkou bylo, že jsme neměly wifi na pokoji i přes to, že na internetu bylo psáno, že wifi je všude. Ať chcete nebo ne, internet vládne světem a je ho potřeba. No nedá se. Ale alespoň jsme měly nějakou společenskou místnost, kde internet fungoval. Takže tak.

No nic, kolem 9 jsme vyrazily do víru velkoměsta. I když v sobotu tak brzo ráno se ještě úplně moc o víru mluvit nedalo J Metrem jsme dorazily přímo do centra, zapadly do prvního Starbucksu, stylově si objednaly kávu/čokoládu do kelímku s naším jménem a plánovaly, co všechno chceme během soboty vidět. I když jsme se necítily úplně moc čerstvě, a nemyslely jsme si, že bychom zvládly celou sobotu od rána až do večera chodit po památkách, v plánu jsme měly hodně věcí a buď je stihneme, nebo ne.

Naší první zastávkou bylo náměstí Puerta del Sol neboli Brána Slunce. Je zde místo, od kterého se počítají vzdálenosti španělských silnic (nultý kilometr) a také se tady nachází jeden ze symbolů Madridu - El oso y el Madroño – což je socha, která zobrazuje medvěda pojídajícího plody planiky (rostliny podobné jahodníku).

Další zastávkou byla Plaza Mayor – jedno z nejznámějších náměstí v celém Madridu. Má obdélníkový tvar a po jeho obvodu se nachází budovy vesměs s červenou fasádou. Uprostřed je socha krále Filipa III. Budovy jsou většinou obytné a v jejich přízemí jsou restaurace.

Z tohoto náměstí jsme pokračovaly na velké tržiště San Miguel, kde byla spousta lákavých, ale i méně lákavých pokrmů. Různé sladkosti, míchané nápoje, ovoce, ryby, mořské plody a hlavně nezapomenout na jamóny, ty jsou tady opravdu ve velkém. Neochutnaly jsme nic, protože jak velmi rády říkáme, a to i trochu namyšleně: „My ve Španělsku žijeme už nějaký ten pátek, takže my už to ochutnávat opravdu nepotřebujeme.“ Takže trh jsme proběhly, nafotily a pokračovaly k Palacio Real.

Což je Královský palác, který je oficiálním sídlem španělského krále. Je považován za nejrozlehlejší v západní Evropě, jelikož zaujímá plochu 135 000 m² a má více než 3 418 místností. Dovnitř jsme nešly, ale vstupné pro studenty bylo 6 euro, jinak 11 euro.

Hned naproti se nacházela Katedrála Panny Marie Almudenské, do které jsme se samozřejmě zašly podívat, jelikož to bylo zadarmo. Měly jsme takové štěstí, že tam zrovna začínala svatba a tak jsme se s radostí zúčastnily. Pobrečely jsme si nad tím, jak jsou úplně cizí lidé šťastní a zamilovaní a i přes to, že jsme chtěly, na hostinu už nás nepozvali a my pokračovaly po naší Tour de Madrid.

Prošly jsme kolem Jardines de Las Vistillas, Puerta de Toledo a dorazily k Estadiu Vicente Calderón, což je fotbalový stadion, na kterém hraje své domácí zápasy španělský klub Atlético de Madrid. Odtud je krásná promenáda, přes kterou jsme prošly k modernímu mostu Pasarela Perrault.

Pomalu už přicházel hlad a tak jsme se rozhodly zajít na nějaké dobré tapas. Od Nikušiné sestřenice Gabky jsme dostaly doporučení, na ulici Cava Baja, kde jsou prý nejlepší tapas v Madridu a tak jsme se vydaly na cestu. 

Celkově Gabce děkujeme za všechna doporučení, bez nich bychom byly ztracené a neviděly vše, co za to opravdu stálo. 

Zvolily jsme trasu po ulici Gran Vía de San Francisco a velmi brzo nám došlo proč ten název. Čekal nás kopec jako blázen. Přesně takový jaké jsou v celém San Franciscu. Takže jsme se ve 35°C daly do boje a úspěšně dorazily na plánovanou ulici, vybraly restauraci a hned ve dveřích si poručily dvě velká tinta s ledem, která jsme vypily skoro na ex. Lehce odpočinuté a najezené jsme pokračovaly.

Pomalu jsme se doploužily opět na náměstí Del Sol, kde jsme si hodinku postály u nějakého tanečního vystoupení velmi mladých a nadaných kluků, pokochaly jsme se a šly k Plaza de Cibeles, což je podle nás nejkrásnější náměstí v Madridu. Nachází se zde Palacio de Comunicaciones, což je palác, který vypadá jako katedrála a dříve byl využíván jako ředitelství španělské národní pošty. Dnes slouží jako oficiální madridská radnice. Na tomto náměstí je také Kašna bohyně Kybelé, což je jeden z nejvýznamnějších symbolů města. Zajímavostí je, že kdykoliv vyhraje Real Madrid pohár, fanoušci se zde shromáždí a slaví právě u této kašny.

Od paláce jsme se posunuly k Puerta de Alcalá což je dobře známý památník, ale to je taky vše, co o něm víme, že je známý a měly jsme jej vidět – splněno! :D Teď už nás čekala naše poslední dnešní zastávka Museo del Prado. Jedná se o muzeum a galerii umění, ve které je jedna z nejlepších sbírek evropského umění od dvanáctého po devatenácté století na světě, jejímž základem je dřívější španělská sbírka. Pro nás jako studenty je zde vstup zdarma, jinak si bohužel ale ceny nevybavujeme. Jelikož my si na umění moc nepotrpíme, tak zadarmo to bylo super, ale kdybychom za to měly zaplatit, tak z toho moc nadšené nejsme J

Tím jsme ukončily naši sobotní tour po památkách, vydaly se na večeři a úplně vyřízené přijely kolem 8 na hostel. Kde jsme si jen na 2 minutky ještě v oblečení lehly na postel, že si na chvilku odpočineme. Z naprosto tvrdého spánku jsme se po dvou hodinách probraly, hodily spršku a šly už opravdu plánovaně spát.

Ač jsme to nečekaly, celý den jsme prochodily a viděly spoustu zajímavých věcí.

Už tak je článek dlouhý jako blázen, takže o tom, co jsme viděly druhý den, zase až příště J

Hasta luego!

Nikuša a Peťka