pátek 26. září 2014

Piknik v parku

Něco málo o tom, jak jsme šly na piknik v parku, který začínal nějak kolem oběda a jak jsme přišly domů v 5 ráno J

Středa začala naprosto nevinně, a to tak, že jsme šly na Welcome Ceremony. Prostě něco, kde nás oficiálně všechny Erasmus studenty přivítali. Ve španělštině. Měly jsme z toho opravdu hodně. Ale byla tam kamera, tak jsme se usmívaly, aby to vypadalo, že víme, která bije. Naštěstí následoval překlad do angličtiny, který všichni uvítali, seznámení s naší ESN organizací, hodinku pauza a potom přechod do parku na piknik.

Park nevypadal jako park, ale jako poušť. Stromy tam sice byly, ale to bylo asi vše, co připomínalo park. Nikde žádná tráva, jen písek, ale co, zvykáme si.

Vytáhly jsme z domu připravené toastíky, sedly ke stolu a seznámily jsme se s Viktorem a Teou (Rumunsko). A tak jsme v poklidu pojídali, povídali a popíjeli (free sangria!!!). Asi po 4 skleničkách, už jsme to začínali všichni cítit. Ano byla to jen sangria, ale taky bylo asi 30°C. (Vy máte prý v ČR kolem 5°C. Jejda, jejda.) No naštěstí jsme se pak dali lehce do pohybu, protože pro nás byly připraveny nějaké hry. Jako například, kdo udělá nejdelšího hada z oblečení ostatních, která dvojice sní nejrychleji jablko, bez použití rukou, pak něco jako, že musíš dát pusu někomu z druhého týmu (nechce se nám to vysvětlovat, ale byla to sranda) a poslední báječná hra - který tým rychleji vypije pivo (nebylo to jen o vypití piva, mělo to i jiné pravidla, jako shodit nějakou láhev a tak, ale podrobnosti už si příliš nepamatujeme). Prostě to bylo super Mezitím jsme se posilňovaly neustále sangrií, která už byla docela teplá, ale Edu řekl, že pro nás – tres checa chicas – je to dostačující. Očividně tady máme dobrou pověst, za první dva týdny. Stejně si ji potom dal taky :-P

Odpoledne pěkně ubíhalo, pořád jsme popíjeli, spousta lidí postupně odcházela (my jsme samozřejmě stále zůstávaly). Až najednou tam zůstalo jen pár Španělů a my. A hrálo se na kytaru a zpívalo se. (Ano, taky jsme zpívaly.  I španělsky!) Sranda. V krvi jsme měly víc než dost, a tak jsme se asi v 9 rozhodly, že je čas jít domů. Ale to bychom se nesměly domluvit s Javim, že ještě pokračujeme a v 11 je sraz u něj doma a poté na partyparty.

Cesta domů byla sranda a díky, že šel Javi s námi, jelikož bychom jinak byly zase úplně lost. Na přechodu si Javi rozbil porcelánový talířek (který netušíme, proč s sebou tahal), poté jsme šli do supermarketu, kde si Andrejka prostě jen tak koupila asi 10 kg meloun a Peťka s Nikoušem plechovku kukuřice, protože prostě byla chuť.

Přišly jsme domů, Peťka usnula, Andrejka udělala pizzu a potom jsme se úplně drunk připravovaly na partyparty.

Dorazily jsme k Javimu, kde jsme poprosily o vodu, jelikož za celý den jsme nevypily ani slzu něčeho nealkoholického, potom jsme přešly na tinto, a potom na vodku. Javi s Pacem vypili jen tak na posezení láhev Beefeatera a hurá do města.

Tam už to máme rozmazané ještě více než celý den. Takže party v Mombase, tinto, dancing a tak. V 5 ráno přicházíme domů. Máme za sebou asi 14 hodin plných zábavy, alkoholu a přátel.

Hezká nevinná středa J

Zdravíme z opravdu prosluněné Huelvy, kde je teď o půl 7 večer asi 28°C. Od pondělí nám začíná škola a budeme mít po srandě.

Tady pár odkazů na nekvalitní videa z parku:


Opět pár fotek, které nejsou moc zajímavé:

Záživný Welcome ceremony a tres checa chicas :-)
Friends from Romania :-)
Dream team :-)
Pár her :-)


Poslední použitelná fotka, kterou už si stejně moc nepamatujeme :-)

Hasta luego!


Nikouš, Peťka a Andy

čtvrtek 25. září 2014

Co si vaříme a kupujeme ve Španělsku

Hola, hola!

Dneska opět článeček, tentokrát o jídle. Co si tady nejčastěji vaříme a nebo kupujeme :-)

Co se týče snídaní nejčastěji si dáváme bílé jogurty s müsli nebo nějaké ovoce. A jediná Andrejka se občas zmůže na ovesnou kaši. Když vstaneme hodně pozdě a chceme něco teplého (nebo nám prostě tvrdne chleba ve skříňce), vzpomínáme na náš domov a děláme si chleba ve vajíčku. Yummy!!!

Chtěly bychom napsat něco o svačinách mezi snídaní a obědem, ale většinou se nám svačit nedaří. Takže pass.

Obědy jsou u nás hoodně kreativní. Nejčastěji těstoviny nebo špagety, jak jinak, že :-) A to s rajčatovou omáčkou. Taky jsme si dělaly těstovinovo-zeleninový salát s tuňákem nebo zeleninové rizoto. Jelikož moc nechceme utrácet za maso, Peťka s Nikoušem se rozhodly, že si jej budou kupovat jen v neděli. A tak si udělaly své první hamburgery, hmmmm!!! 

Svačiny mezi obědem a večeři jsou většinou nějaké sladkůstky. Takže kafe a něco dobrého k tomu. Snažíme se ochutnávat, co nám Španělsko nabízí odlišného od ČR, ale zatím jsme nenarazily na nic, co by nás nějak ohromilo natolik, že bychom si to koupily podruhé.

A na závěr naše večeře. Pokud vyrážíme někam do města, je tady v podstatě tradicí, že se objednají tapas. V každé restauraci je to jinak, ale jedná se v podstatě o malou bagetku s něčím. My jsme zatím ochutnaly s kuřecím masem, šunkou, chorizem, nějakou vaječno-bramborovou plackou a sýrem. Jedná se o velmi levné a oblíbené jídlo. Když do města nejdeme a zůstáváme doma, většinou nás čeká taková nějaká tradiční česká večeře jako chleba se sýrem, rajčetem apod.


Složení našeho jídelníčku zatím není nijak extra zajímavé, ale finančně nás strava vychází v podstatě stejně jako v ČR a věříme, že postupem času se nám podaří ochutnat víc a víc španělských jídel.
Na závěr nesmíme zapomenout na zmrzlinu (jogurt!), který nám ukázal Brian (ach bože!). Nejlepší mražený jogurt, který jsme kdy měly! Jeden večer jsme si šly zaběhat a potom s Brianem na jedno pivo (pro nás tinto). Z jednoho piva (tinta) nakonec byly ještě i tapas a potom cesta za jogurtem! Objednaly jsme si mražený jogurt s cookies a čokoládovou polevou (něco jako Kinder). Ach bože! Nejlepší na světě, děkujeme Briane!!!

Na závěr pár nekvalitních fotek.













Ta nejlepší zmrzlina - jogurt, která vůbec nevypadá tak dobře jako chutnala :-)

Hasta luego!

Nikouš, Peťka a Andy

ERASMUS+ snadno a rychle

Krátký článek o tom, že někdy se jde přihlásit na Erasmus až v dubnu a pořád to může vyjít :-)

O tom, jak se přihlásit na Erasmus již psaly Peťka s Nikoušem v prvních článcích. Avšak pokud patříte mezi opozdilce a nemůžete se rozhodnout ihned v řádném termínu tak jako já, nezoufejte.

Když holky začaly mluvit o tom, jak se těší do Španělska a plánovat, co sbalit s sebou, napadlo mě, že je to vlastně docela škoda, že jsem to prošvihla a nejedu taky. Začala jsem o tom víc a víc přemýšlet a úměrně s tím rostla jednak lítost nad propásnutým termínem přihlášek a také i touha někam vycestovat. Sedla jsem k internetu a hledala nejprve jazykové kurzy v zahraničí. To jsem však rychle vzdala kvůli financím. Další možnost, co mě napadla, bylo najít si nějakou brigádu na léto přímo v zahraničí. S tím jsem taky moc štěstí neměla, poněvadž taková práce se má shánět nejlépe již v zimě a ne někdy na poslední chvíli na konci dubna. Ale nakonec se na mě přece jen štěstí usmálo.

Byla jsem ve škole na konzultaci své bakalářské práce a jen okrajově jsem se mé vedoucí zmínila, že je mi líto, že nikam nejedu. Ta mě doslova hnala na zahraniční oddělení naší fakulty s tím, že to určitě ještě nějak půjde. Na zahraničním mi sdělili, že mám klidně ještě zkusit podat přihlášku a spolu s ní napsat motivační dopis. Celá šťastná jsem běžela domů a ještě týž den všechno poslala. O tři dny později mi přišla na email pozvánka na soukromý pohovor v angličtině, který jsem absolvovala nejspíš úspěšně, protože o další tři dny později, přesněji 30. dubna, mi přišlo potvrzení o přijetí na Universidad de Huelva!:)

Byla jsem opravdu šťastná, že se to takto krásně povedlo, byl to prostě osud.


Hasta luego!

Andy








úterý 23. září 2014

10 důvodů proč milujeme Briana (ach bože!) - 10 reasons why we love Brian!!! (oh god!!!)

Toto bude jen článek o Brianovi (ach bože!) a o tom, proč ho prostě máme rády :-)

Takže proč máme rády Briana (ach bože!)?


1. Vypadá velmi chytře, když má brýle.

2. Je skvělý tanečník.

3. Je největší vtipálek z ESN.

4. Je to první člověk, který se nás tady v Huelvě ujal.

5. Jeho angličtina je skvělá.

6. Má hezký zadek!!!

7. Miluje náš blog.

8. Vše nám ochotně přeloží.

9. Naučil nás, co je dobré - tinto!!!

10. Protože je strašně krásný, úžasný, okouzlující, vtipný a prostě je to Španěl.

P.S. - Jestli si to chceš přečíst, Briane (ach bože!), použij Google překladač, jako vždycky :-)

pondělí 22. září 2014

Jak vidíme Huelvu po 1. týdnu :-)

Ahoooj!

Od posledního článku tady neproběhla žádná větší partyparty, na které bychom chtěly být, a abyste na nás nezapomněli, tak jsme se rozhodly udělat článek o tom, jak se nám v Huelvě líbí a trochu ji porovnat s Českem J

1. Jako první věcí, která se nám opravdu líbí je, že tady Slunce zapadá docela pozdě. Což je asi tak kolem 9 hodiny večerní, ale dnes (v pondělí) jsme musely jít do školy už v 8!!! A to jsme vycházely za tmy. Jako opravdu za tmy, což není moc pozitivní. Ale jelikož Španělé nevstávají dřív než v 11, tak si na to asi časem zvykneme.

2. Je tu špinavo. Opravdu hodně, a jestli si stěžujete v ČR na to, že lidi neuklízejí po svých psech, tak je to nic, oproti Španělsku. Upřímně, je tu nasráno úplně všude! Nejsou tady žádné parky, alespoň né v našem okolí, a psa tady má každý druhý, takže kde jinde je venčit než prostě na ulicích, chodnících apod… Ale nejde jen o psí exkrementy, celkově je tady vyházených hodně odpadků a veškerého nepořádku.

3. Teď zase něco pozitivního. Španělé jsou opravdu krásní. Samy jsme tomu moc nedávaly, když jsme sem jely, ale opravdu jsou. Ze všech Španělů, se kterými jsme se tady seznámily - 90 % z nich jsou opravdu fešáci. Tmavé oči, tmavé vlasy, tmavé vousy, prostě přesně tak, jak je známe z různých sexy časopisů ;-)

4. Další opět negativní věc. Co se týče teplé vody a internetu, žijí tady jako sto let za opicemi. Předpokládaly bychom, že je to samozřejmost, ale očividně ne. Pokud se chceme osprchovat v teplé vodě, vždycky musíme zapálit něco, co nevíme co je, ale je to připojeno na plynovou bombu, chvíli počkat a až poté jít do sprchy. Zatím plyn máme, ale nevíme, co budeme dělat, až nám dojde. Tuto vymoženost, tady má každý. Nejde jen o studentské byty. Něco podobného je i s internetem, v ČR je to samozřejmost, tady spíš nadstandard. Pokud chcete mít internet, musíte si obvolat telekomunikační společnosti a připlatit si. Tím spíš, když chcete wifi.

5. Cenově tady není moc draho, dá se srovnávat s ČR. Ale možná je to i tím, že jih Španělska je známý tím, že je tady větší nezaměstnanost a větší chudoba, než třeba na severu.

Pro příklad:
10 vajec = 1 euro
8 bílých jogurtů = 1,1 euro
1 kg rajčat = 0,69 eura
1 kg těstovin = 0,75 eura
1 sklenička vína = 0,85 eura

6. Zatím poslední negativní věcí, kterou jsme zde objevily je, že nemají šťávu nebo sirup (každá tomu říkáme jinak a nemůžeme se dohodnout, které slovo je správné). Prostě ta věc, která vám ochutí vodu J A jelikož nám zdejší voda sama o sobě moc nechutná, musíme si nakupovat džusy apod. a ředit vodou, což vyjde poněkud dráž.

7. Na závěr něco málo o počasí. Za ten týden co tady jsme, bylo velice proměnlivé. Teplo je pořád, ale občas se stane, že začne z ničeho nic pršet. Třeba když si ven pověsíme prádlo, nebo se rozhodneme jít na pláž apod. Takže nikdy nevíme, jaké počasí během dne čekat.

Tohle všechno platí jen pro Huelvu, v jiných městech to samozřejmě může vypadat úplně jinak. Sami Španělé nám řekli, že Huelva nepatří mezi nejhezčí města Španělska.

Prozatím asi tak, dnes nás čeká promítání španělského filmu s anglickými titulky, tak snad se zase něco málo přiučíme.

Vzadu jeden z těch domečků je náš :-)

Hasta luego!


Nikouš, Peťka a Andy

sobota 20. září 2014

Den 4 a 5 - partyparty, kocovina

<3 HUELVA <3

Ahoooj!

Je pátek a náš den začíná asi v 18:00, pač až do té doby jsme nedělaly vůůůůbec nic.

Vydaly jsme se do města, kde byl sraz a šly jsme na Tour de Huelva, pořádanou ESN organizací. Celá tour byla docela nuda, protože jsme chodili jen po památkách, ale poslední zastávka byl asi nějaký záliv nebo co a tam bylo krásně.

Následovala cesta zpátky do města a nás pár vyvolených, kteří věděli, kam se jde, jsme se sešli v baru La Taberna, kde jsme se začali rozpíjet. Objednali jsme si Tapas mondatidos, což je něco jako panini a je to strašně dobrééé. A k tomu samozřejmě „tres vinos blanco“. A užívali si spolu s dalšími pár lidmi fajn večer. Mezitím nám taky Brian doporučil, ať vyzkoušíme „tinto de verano“. Tak jsme zkusily. Bylo to červené víno s nějakou citronovou limonádou a hodně se to podobalo sangrii. A tak jsme na střídačku pily vino blanco a tinto de verano.

Potom co jsme každá vypily zase asi tak láhev vína nám oznámili, že jim došlo. Chápete to? Už po druhé, co jsme se objevily v nějakém baru, jin došlo bílé víno. Supeer!!! Takže jsme byly nuceny přejít na červené a jelikož ho šla kupovat Peťka, tak vzala pro jistotu celou láhev za 3 éčka. Mezitím se kolem nás motá hrozně moc lidí, teda chlapů, kamarádů, protože žádné kamarádky jsme si tady ještě nenašly a ani to moc nemáme v plánu. Pasqual, Eduardo, Mario, Brian, Francesco (jedno velké ACH BOŽE!).

Po chvíli se s námi Mario loučí, že se jdou ještě rozpíjet někam dál, a že se třeba ještě potkáme. To si piš, že se potkáme, i kdybychom měly prolézt každý klub v Huelvě!

Potom se objeví i Edu, že se jdou někam rozpíjet, jestli chceme jít s nimi. Why not? Takže běžíme do nějakého obchůdku nakoupit si další dvě láhve vino blanco a jdeme k někomu na byt. Ano mami, zase jsme šly k někomu cizímu na byt. Nakonec ale zjišťujeme, že vůbec cizí není a že je to náš kamarád Javi (který se strašně podobá Jacobovi ze Stmívání!).

Vlevo náš Javi, vpravo Jacob. To je podoba cooo? :-D

Šly jsme s nějakou bandou Španělů, kteří úplně moc neuměli anglicky, ale nějak jsme se domluvili. Taky jsme jim v jednu chvíli musely ukazovat, kam vlastně mají jít, jelikož Javi je náš skoro soused a oni byli docela ztracení.

No nic, opět docela nepozvané se objevujeme u někoho na bytě, kde je kdo? Anooo, Mariooo!!! :D Haaaa, našly jsme tě!!! Mario nás představuje ostatním neznámým lidem, jako své tři ztracené dcery. (To, že je náš otec vzniklo z toho důvodu, jak nám vždycky se vším pomáhá a je prostě super!). Javi neměl na bytě otvírák na víno (aspoň víme co mu dát jako dárek, až tam zase příště nepozvané přijdeme na party) a tak se nám Antonio (který vypadá úplně jako Zayn z 1D) postaral o otevření nožem (další důvod proč ho milovat!).

Vlevo Zayn z 1D, vpravo Antonio (ach bože!)
Po vypití další láhve se přesouváme opět do centra do baru Mombasa, který je tady hodně populární. Opět nasedáme do aut s cizími lidmi a necháváme se unášet. Peťka s Andy se vecpou do auta s Mariem, Nikouš zase k Javimu a dalším 3 Španělům.

V klubu už nám to tak trochu splývá… prostě partyparty, hodně tinta, noví kamarádi a tak.
Po nějaké době se Edu rozhoduje, že jde do jiného klubu a tak jdeme s ním. Jelikož jsme ale dost pomalé, tak se nám na první křižovatce ztratí. Takže pass a chceme jít domů. Ale nevíme, kde jsme. Potkáme pár policistů, ukážeme jim mapu, ti nás navedou, my přikyvujeme, že už víme, jak domů, ačkoliv jsme úplně lost a drunk.

Potom se stala naprosto nesmyslná věc, všechny jsme se rozdělily. Nikuša šla hledat cestu domů, Andrejka šla taky domů, ale jinudy a Peťka šla zpátky do Mombasy. Jelikož Nikuša po dvaceti krocích zjistila, že opravdu neví kde je a potkala policajt, vecpala se jim do auta a prostě se nechala zavézt domů. Ano, policejním autem s majáčkem a tak! Peťka s Andrejkou našly naprosto nepochopitelně cestu domů pěšky, každá jinudy, ale přece jen všechny cesty vedou k někomu domů! Kde už je Nikuša vítala máváním z okna.

Kolem 5 hodiny ranní se všechny potkáváme doma a zjišťujeme, že jestli jsme si v úterý myslely, že jsme drunk, tak to bylo nic oproti tomu, jak moc drunk jsme byly v pátek.

Jdeme spát, probouzíme se asi v 9 s příšernou kocovinou a celou sobotu jen proležíme.

Zítra chceme jít na pláž, ale moc tady nemůžeme plánovat, protože nikdy nevíme, co bude.

Opět pár fotek na závěr.

Něco z tour de Huelva, co nevíme, co je, ale asi to bylo důležité.



Tres checa chicas <3

S Pasqualem (když nad tím teď přemýšlíme, ten už ani do klubu nedošel a nevíme, jestli někde nebloudí doteď)

Eduardo a nepamatujeme si jméno toho dalšího

Czech-Italy selfie

Hasta luego!


Nikouš, Peťka a Andy 

Den 3 - odpočinkový

Hola, hola, hola!

Máme tu náš třetí den a první noc v novém bytě za námi.

Vstáváme brzo, abychom mohly jít na nákup, na chvíli se připojit na wifi a v 5 být doma, protože přijde Lucía na podpis smluv. Teda brzo… vstáváme v 11, což tady je dost brzo, a začínáme chápat, proč tady ten čas tak letí.

Jelikož jsme se včera naučily jezdit autobusem, jako profíci se vydáváme směr zastávka. Hned napoprvé se cpeme do špatného autobusu, což nám ale řidič vysvětlí a sdělí nám, že musíme jet busem číslo tres. Takže čekáme na tres a jedeme.

Jako první jdeme do Primarku dokoupit ještě pár blbostí a potom na chvíli napojit na wifi, vyřídit nejdůležitější věci. Přichází nám SMS od Lucíe a dozvídáme se, že internet budeme mít do 7 dnů. WTF??? My ho potřebujeme hned!!!!

No nic, jdeme nakoupit nějaké základní potraviny. Samozřejmě nakupujeme v akci, takže 2 kg cibule, které asi nikdy nespotřebujeme, ale vyjde to líp než kg. Bereme! Vlastně všechno nakupujeme po kilech, takže na závěr je náš nákup těžký jako prase. Nasedáme do autobusu a jedeme domů.

Narychlo vaříme oběd a v 5 přichází Lucía. První co nám řekne je „wifi hoy“ (čti oj). Chvíli přemýšlíme, co to může být a hned když nám to dojde, opakujeme jako racci „oj? oj? oj?“ :D No sranda, takže zjišťujeme, že wifi bude už dnes. Supeer! O něco málo později si nakráčí i Mario (ach bože!) Pročte si naše smlouvy a prý je to OK, můžeme podepisovat. Všechno je samozřejmě ve španělštině, takže nevíme, co jsme podepsaly, ale důvěřujeme mu.

Mario odchází a my čekáme s Lucíou na pána, který nám zapojí wifi. Mezitím nám sděluje, že Mario je fakt kočičák. Hm, hm, hm…my vííme!!! :-D Lucía si jde stoupnout před barák a vyhlížet toho chlapíka. Za chvíli přijde úplně s nějakým šmudlou, celým špinavým od barev, dovede nám ho do obýváku a říká mu „Wifi?“ a on se na ni nechápavě dívá a říká „No, wifi, no.“ Následuje výbuch smíchu a zjišťujeme, že tento pán nám nepřišel zapojit wifi, a že nám prostě do obýváku dotáhla úplně někoho cizího, kdo jen tak procházel po ulici. Supeeeer!!!

Nakonec se ale pána od wifi dočkáme, ten nám ji zapojí, Lucía odchází a my spolu už zbytek večera skoro ani nepromluvíme, protože MÁME INTERNET!!! :-D

Na večeři si otvíráme láhev vína a první večer si užíváme klidu.

Trochu nudný článek, ale pro nás to byl první odpočinkový den J

Další článek bude o legendárním pátečním večeru.

Hasta luego!


Nikouš, Peťka a Andy

pátek 19. září 2014

Den 2 - stěhování, nákupy, cesta busem, partyparty

HOLA, HOLA!

Po výborném opileckém večeru se probouzíme v hotelu, balíme se a v 11 hodin máme schůzku s majitelkou bytu a stěhujeme se J

Jelikož zatím neumíme jezdit autobusem a není to zas tak daleko, v 10 hodin vyrážíme každá se dvěma těžkými kufry do nového bydlení. Asi po 20 minutách stojíme před bytem a čekáme na majitelku.

Ta kupodivu přichází na čas a jdeme se ubytovat. V našem včerejším opileckém stavu jsme se domluvily, která bude mít jaký pokoj, takže si odvážíme zavazadla na naše místa, majitelka (Lucia) nám ukazuje, jak funguje bojler, co kde je, taky nám koupila nám nové žárovky do lampiček, nový smeták, lopatku a mop. Za což jsme opravdu rády, že nemusíme utrácet z vlastních kapes J

Hodně špatnou angličtino-španělštinou se domlouváme ohledně internetu, že nám jej tady zařídí, a že zítra přijde a podepíšeme smlouvy. Upřímně musíme přiznat, že nejvíc toho řeší Andrejka, o které jsme se zatím moc nezmínily, ale je tu s námi!!! Proto, vše co píšeme, začíná TRES – tři! Né, že bychom objednávaly tři vína pro nás dvě J Ale Andrejčin začátek Erasmu byl odlišný od toho našeho, o tom však později v samostatném článku ;-)

Loučíme se, my jen tak zhruba vybalujeme a vydáváme se do nákupního centra nakoupit nějaké základní věci, které na byt potřebujeme a hlavně se na chvíli připojit na wifi. Člověk by nevěřil, že bez toho internetu se bude žít tak těžko L

Jako první nás čeká návštěva Primarku. Kupodivu, žádné oblečení jsme si nenakoupily J Šly jsme tam čistě jen pro povlečení na postele, deky, polštářky, ručníky, hrnky na kafe/čaj a nějaké malé dekorace do bytu, abychom to tu měly trochu útulnější J

Potom jsme zavítaly na nákup potravin, kde jsme taky nakoupily jen to nejnutnější a hlavně abychom si po třech dnech mohly dát konečně první teplé jídlo :-P A vyrážíme domů, protože nás večer čeká další partyparty a my už nemáme moc času. Zatím nechápeme proč, ale čas tady běží neuvěřitelně rychle J
Cesta do nákupního centra, kterou jsme absolvovaly pěšky, byla docela náročná, jelikož bylo fakt vedro a byl to kus cesty a tak jsme se rozhodly, že se konečně naučíme jezdit autobusem. Přišly jsme na zastávku, zjistily správný směr, číslo autobusu a čekaly, s tím, že nemáme tušení co říct, až nastoupíme. Autobus přijel, my daly řidiči peníze, on nám lístek a šly jsme si sednout. Opravdu těžké naučit se jezdit autobusem, že? Když nemusíme říct jediné slovo :-D

No nic, přicházíme na byt, vaříme těstoviny s rajčatovou omáčkou, na rychlo vybalujeme a chystáme se na další party. Tentokrát první oficiální s ESN organizací a ostatními erasmus studenty (neboj mami, u nikoho cizího na bytě jsme nebyly!)

Vyrážíme asi 45 minut před tím, než máme sraz s ostatními, protože nemáme tušení, kde je Plaza de La Merced. Na místo přicházíme docela uhnané, jelikož 45 minut před bylo taktak, ale jelikož jsme ve Španělsku, všichni ostatní přichází asi tak o 15 minut později, než mají J Klasika…

Potkáváme se s Němci, Italy, Slováky, Estonci, Španěly, Čechy atd…. A taky samozřejmě s Pasqualem, který se k nám velmi má J Vyrážíme na Mandalu, což je místo, odkud je překrásný výhled na Huelvu. Je to kopec jako kráva a jsme rády, že jsme na rozdíl od ostatních slečen nezvolily podpatky.

Po příchodu na místo zjišťujeme, že výhled je opravdu super, jdeme si objednat první (a taky poslední víno), ochutnat Paellu, která je dnes free a najít si nějaké místo, kde můžeme v klidu popíjet. Víno bylo dobré, ale poslední v celém baru, paella chutnala jako rizoto, takže nothing special. Seznamujeme se s nějakou Češkou, a s hodně Italy (těch je tady opravdu, opravdu dost). Chceme další víno, které nemají, volíme Sangriu (šťávička L) a povídáme si s Javierem, Pasqualem, Fredericem a taaak. Po třech Sangriích chceme něco silnějšího a jelikož mají tequillu v akci, jdeme na ni. Původně jsme si řekly, že si dáme jen jednu, ale když nebylo co pít, daly jsme si jich poněkud víc. Povídáme si, učíme se nějaký super funny španělský tanec, panákujem s Mariem (ach bože!) a kolem 2 hodiny ranní se rozhodujeme, že půjdeme domů. Jelikož chceme dorazit dřív než před svítáním a doufáme, že se neztratíme jako včera.

Cesta domů proběhla v pohodě a ve 3 ráno jsme doma jako na koni. Chálujeme poslední zbytky oběda, protože máme hlad a jdeme spát.

Zítra nás čeká VELKÝ nákup základních potravin, sraz s Mariem a podpis smlouvy J

Opět pár fotek.

První nákupy

První oběd v novém bytě
Chodba po vstupu do bytu

Kuchyň

Kuchyň 2

Koupelna
Pokoj 1

Pokoj 1

Pokoj 2

Pokoj 2

Pokoj 3
Obývák + jídelna
Paella


Hasta luego!

Nikouš, Peťka a Andy