Trip to Andalusia – 5. část – Ronda, Gibraltar

Ronda, Gibraltar

Poslední den, tedy čtvrtek 2. 4., nezačal úplně podle našich představ. Hotel jsme chtěli opouštět nějak kolem 10, ale bohužel pár z nás postihla silná nevolnost, a tak jsme ubytováni zůstali do poslední možné chvíle. Nakonec jsme něco málo po 12 mohli (nebo spíše museli) vyrazit.

První zastávkou byla Ronda, což je město postavené na okraji 100 metrů vysoké rokle. Na památky není úplně nejbohatší, vlastně z památek jsme tam nenavštívili vůbec žádnou, ale spíš šlo o ten výhled. Ronda leží vysoko v horách, ve výšce 750 metrů nad mořem, na skalnatém kopci, který uprostřed dělí hluboký kaňon řeky Guadalevín. Toto město dělí 3 mosty a nejznámější z nich je Puente Nuevo, který spojuje novou a starou část města.

Na Rondu nám všeho všudy stačila hodinka našeho drahocenného času a mohli jsme se vydat dál.

Tentokrát se jednalo o poslední bod našeho výletu – Gibraltar J

Na Gibraltar jsme byli hodně natěšení, hlavně kvůli Malpkám. Kolem 16 hodiny jsme se dostali na hranice a po ukázání pasů jsme mohli překračovat dál. Pro ty, co nevědí, tak Gibraltar je zámořské území Velké Británie. Jedná se o poloostrov, který vybíhá z Pyrenejského poloostrova a často je označován jako Gibraltarská skála, což je na místě, jelikož celý poloostrov je tvořen vysokým skalnatým hřebenem, který v nejvyšším bodě měří 426 metrů.  

To, že Gibraltar patří k Velké Británii, už jsme psaly. V tom případě tedy žádnou novinkou nebude, že se zde dá platit jak eury, tak i librami a úředním jazykem je angličtina. Velmi nás potěšilo, že jsme po dlouhé době uviděli cedule v angličtině a konečně jsme něčemu rozuměli  J Rozloha Gibraltaru je pouhých 6,5 km² a žije zde zhruba 28 tisíc obyvatel. Co se týče zajímavostí, tak na Gibraltaru je údajně zaregistrováno více firem, než má obyvatel. Dále je zde letiště, jehož letištní dráhu křižuje nejrušnější gibraltarská silnice a auta musejí být zastaveny vždy, když nějaké letadlo přistává nebo vzlétá. A když je velmi dobrá viditelnost, z Gibraltaru jde vidět Afrika. Takové štěstí jsme ale bohužel neměli.

Na vrchol hřebene hory je možné dostat se lanovkou, turistickými autobusy nebo vlastním autem, ale to za poplatek 10 euro za osobu. My jsme ale šetřílci, a tak jsme si to vyšlápli pěšky. Motivace byla veliká, na samotném vrcholu totiž žije jediná evropská kolonie opic – makaků. Podle legendy, dokud zde budou žít opice, zůstane Gibraltar Britům. A tak si je místní velmi hýčkají.

My jsme na ně po cestě nikde nenatrefili a tak jsme opravdu museli jít až nahoru, do jejich hnízda. Zpočátku jsme se docela báli, ale postupně jsme se rozhoupali a nakonec máme všichni hodně zážitků a parádních fotek.

A tak jsme pěkně zakončili náš Trip po Andalusii. Kolem půlnoci jsme všichni dorazili do svých „domovů“ a zase se vrátili do reality, která vlastně pořád ještě není úplná realita. Vždyť víte jak J

Na závěr bychom chtěly poděkovat Honzušovi, za skvělé fotky, videa a bezpečné odřízení celého výletu, Tomkovi – Kmínkovi za udržování super atmosféry po dobu celého tripu, Kamilovi za nalezení super zajímavých míst, které bychom bez něj určitě nenavštívili a zbytku posádky za to, že byli s námi a všichni jsme si to perfektně užili J

Kdyby vás zajímalo, co plánujeme dál, tak v nejbližší době – snad na začátku května – bychom rády vyrazily na víkend do Madridu.

A jelikož pomalu finance docházejí a Evropská unie už nám nic neposílá, tak jsme si naplánovali asi poslední výlet. Teda takovou malou dovolenou. A to od 20. do 27. května, jelikož tady bude zase nějaký týden prázdnin. Asi vás zajímá kam, že? No, napsaly bychom ať hádáte, ale stejně byste to asi neuhodli, takže vám to prostě řekneme.

Letíme na …

TO JE NAPĚTÍ!!!

TENERIFE!!!

Asi někam tady:

Byl to takový malý hec. Koupení letenek bylo velmi rychlé a spontánní, ale rozhodně to bude stát za to. Doufáme, že ten náš pobyt tady zakončíme stylově. Mohli jsme si koupit letenky i někam jinam, ale jak Kmínek řekl:

„Když už utrácet, tak stylově!“

Takže asi tak, podle našich výdajů už v červnu asi nebudeme mít kde bydlet a nebudeme mít co jíst, ale co!

Peníze budou, my nebudeme!

Hasta luego!

Nikuša a Peťka

Trip to Andalusia - 4. část - Málaga, Caminito del Rey

Málaga, Caminito del Rey

Ve středu ráno jsme vstávali už kolem 7 hodiny, jelikož náš první plán bylo „Caminito del Rey“, které se nachází asi hodinu od Málagy.

Kdo neví, o co jde, a to nejspíš většina z vás, Caminito del Rey (přezdíván jako „Chodník smrti“) je stezka, která se vine po skalách ve výšce až sto metrů nad propastí kaňonu El Chorro. Již dříve na této stezce zemřelo několik lidí. V roce 2001 byla stezka uzavřena, kvůli jejímu katastrofickému stavu – vrchní část z betonu se celá zřítila, chybělo zábradlí apod. Jelikož i přesto se ji někteří snažili pokořit, úřady se rozhodly stezku zrenovovat a 29. března 2015 byla znova otevřena. Kdybychom mezi sebou neměli velkého turistu Kamču, jsme si jistí, že bychom se zde vůbec nepodívali. Díky němu jsme se na internetu zaregistrovali (jelikož každou hodinu vpouštějí na stezku pouze 50 lidí a tak je registrace nutná) a 3 dny po jejím otevření jsme se na ni mohli vydat také. Prozatím zdarma, ale za půl roku bude již zpoplatněna.

Tady pár fotek z internetu, jak vypadala stezka dříve:

Stezka je dlouhá něco přes 3 km a po většinu času není širší než metr. Vyfasovali jsme báječné síťky na hlavy a slušivé bílé helmy, které by nám jistě při pádu ze 100 metrů zachránili život a vyrazili jsme :-) Byl to úžasný zážitek a konečně jsme mohli vidět úplně jiné Španělsko. Překrásná příroda, klid, čisto. Nádhera. Pár z nás překonalo samo sebe, jelikož v některých úsecích byla cesta opravdu úzká a strach z výšek není nic moc, ale ten stres za to stál. Kdo bude mít příležitost podívat se sem, opět rozhodně doporučujeme J

Po super procházce jsme se přesunuli do auta a jeli zpátky do centra Málagy, projít si pár památek a sehnat hostel na další noc, jelikož jsme neměli kde spát.

Málaga je krásné město s pláží a mořem přímo v centru, ale nějakými extra zajímavými památkami zrovna neoplývá. Prošli jsme si takový ten klasický základ – pár kostelů, katedrálu, pláž a poté se vydali najít wifi a shánět hostel. Nejprve jsme zašli do jednoho hostelu přímo v centru, kde nám ale bohužel sdělili, že na Semana Santa bude nejspíš bez šance sehnat ubytování pro 9 lidí, ale byli velmi ochotní, a že pokud chceme, můžou nám nabídnout jejich zaměstnaneckou místnost, kde můžeme přespat na karimatkách. No kdybychom nic nesehnali, určitě bychom to vzali, ale náš Kmínek se do hledání opřel a nakonec nám našel hotel pár kilometrů od Málagy.

Když se začalo pomalu stmívat, vyšli jsme si ještě na vyhlídku a mohli jsme konečně vidět celou Málagu.

Kolem 8 hodiny jsme nasedli do auta a vydali se do hotelu. Byli jsme v šoku, co nám to ten Kmínek zarezervoval. Měli jsme dva apartmány pro 4 a 5 lidí. V každém byla kuchyň, koupelna, obývací pokoj, ložnice a balkón + výhled na moře.

Byli jsme nadšení, ale příšerně unavení, takže jsme si apartmánů moc neužili, lehli do postelí a spali jako zabití.

Mámě před sebou poslední den našeho výletu – Ronda a Gibraltar.

Hasta luego!

Nikuša a Peťka

Trip to Andalusia - 3. část - Granada, Sierra Nevada

Granada, Sierra Nevada

V úterý ráno jsme se probudili v našem malebném a úplně na houby hostelu a šli si zlepšit náladu snídaní v ceně.  Naše jídelna se nacházela asi 200 metrů od hostelu, což nám ale moc nevadilo. K snídani bylo připraveno pečivo, máslo, marmelády, nějaké sušenky a buchty a na pití čaj, káva, mléko, kakao a džus. Ti, co nemají rádi sladké snídaně, si moc nepochutnali, ale většina z nás byla spokojená. A po snídani jsme se mohli vydat opět vstříc novým zážitkům a to již do samotné Granady.

Opět zde vrcholem celého města měl být komplex paláců a pevností – Alhambra. Pro nás bylo důležité dostat se tam dopoledne zhruba před 11 hodinou, jelikož se zde pouští pouze omezený počet návštěvníků a později už by nemusely být lístky. Před 11 jsme tam sice byli, ale lístky přímo do paláce už bohužel nebyly. Tak jsme si koupili alespoň ty do zahrad (8 euro bez studentské slevy, ani ISIC nám nepomohl, jediná Justa měla nějakou potřebnou kartu, která jí mezitím stihla spadnout do nějakého kanálu, ale naštěstí se ji podařilo vytáhnout, takže na ni prošel i HonzaJ, a ušetřili tím celé jedno euro!) a mezitím, než jsme mohli vstoupit dovnitř, šli jsme se projít po okolí a na vyhlídku San Nicolas, ze které jde překrásně vidět celé Alhambra a vzadu za ní také pohoří Sierra Nevada. Celý den nám počasí přálo víc než dost, takže vyšplhat se na jakoukoliv vyhlídku byl boj, ale zvládli jsme to a ten pohled byl neuvěřitelný.

Granada je město silně zasažené arabskou kulturou a islámský vliv nám připomíná na každém kroku (aneb když nevíš, jak to napsat vlastními slovy, obšlehni to z nějakého jiného webu). Ale je to tak, v Granadě naleznete obrovské množství kebabů arabských restaurací a obchody plné krásných a barevných lákadel. Ulice jsou provoněny čerstvým čajem a rozhodně se zde nejedná o typické Španělsko. Ani nevíme proč, ale bohužel jsme si zde vůbec nic nekoupili (pokud se nepočítá Nikuša a její „štamprle aka chupitto“, který ale kupovala v každém městě a tak se její náklady o něco zvětšily J ) a fotky taky nemáme, tak aspoň přiložíme něco z internetu pro lepší představu. Třeba tady, tady a tady J

Kolem 14 hodiny jsme se přesunuli už do samotného komplexu a prošli si zahrady Alhambry a Generalife. Celý komplex je obrovský a tak nám projít jej zabralo nějakou dobu, ale kolem 5 hodiny jsme se už přesunuli k autu a jeli se podívat do hor Sierra Nevada, jelikož pořádné zchlazení nám přišlo vhod.

Sierra Nevada je hned po Alpách nejvyšším pohořím v západní Evropě a jejich vrchol Mulhacén (3479m) je nejvyšší v celém kontinentálním Španělsku. Název pohoří v překladu logicky znamená „sněžné hory“, ale to všechno a ještě mnohem víc se můžete dočíst tady.

Po serpentinách jsme vyjeli do výšky 2500 m. n. m., kde jsme se po neskutečně horkém dni konečně ochladili a díky sněhu jsme si připomněli naše rodné kraje a mysleli na vás (v Česku a Polsku), jak si ten začátek dubna užíváte J Zároveň jsme tam také stihli západ slunce, což bylo něco neuvěřitelně krásného.

Po nezbytném nafocení všeho jsme se ještě ten večer přesunovali z Granady do centra Malagy, kde jsme měli zařízený hostel.

No, co o něm říct. Spíš než hostel to bylo tak trochu vězení, náš pokoj byl ve 4. patře bez výtahu, nevěděli jsme, které povlečení na peřiny je vyprané a které před námi už někdo použil, peřiny nám pro jistotu ani nedali, ale aspoň koupelny a záchody byly čisté. Stejně jsme po celém dni byli hodně utahaní, takže jsme prohodili pár vtípků (např. „Ťuk, ťuk. Kdo tam? Pilot.“ – zatracený černý humor), a šli spát.

V hostelu nám nastal trochu problém, protože zvířata tam byla zakázána, ale panda se prý za domácího mazlíčka nepovažuje, tak i Kamil měl kde spát :-P

Další den nás čekalo Caminito del Rey a procházka po Malaze. O tom, ale zase jindy J

Hasta luego!

Nikuša a Peťka