Granada,
Sierra Nevada
V úterý ráno jsme se probudili v našem
malebném a úplně na houby hostelu a šli si zlepšit náladu snídaní v ceně. Naše jídelna se nacházela asi 200 metrů od
hostelu, což nám ale moc nevadilo. K snídani bylo připraveno pečivo,
máslo, marmelády, nějaké sušenky a buchty a na pití čaj, káva, mléko, kakao a
džus. Ti, co nemají rádi sladké snídaně, si moc nepochutnali, ale většina
z nás byla spokojená. A po snídani jsme se mohli vydat opět vstříc novým
zážitkům a to již do samotné Granady.
Opět zde vrcholem celého města měl být komplex
paláců a pevností – Alhambra. Pro nás bylo důležité dostat se tam dopoledne
zhruba před 11 hodinou, jelikož se zde pouští pouze omezený počet návštěvníků a
později už by nemusely být lístky. Před 11 jsme tam sice byli, ale lístky přímo
do paláce už bohužel nebyly. Tak jsme si koupili alespoň ty do zahrad (8 euro bez studentské slevy, ani ISIC nám
nepomohl, jediná Justa měla nějakou potřebnou kartu, která jí mezitím stihla
spadnout do nějakého kanálu, ale naštěstí se ji podařilo vytáhnout, takže na ni
prošel i HonzaJ, a ušetřili tím celé jedno euro!)
a mezitím, než jsme mohli vstoupit dovnitř, šli jsme se projít po okolí a na
vyhlídku San Nicolas, ze které jde překrásně vidět celé Alhambra a vzadu za ní
také pohoří Sierra Nevada. Celý den nám počasí přálo víc než dost, takže
vyšplhat se na jakoukoliv vyhlídku byl boj, ale zvládli jsme to a ten pohled
byl neuvěřitelný.
Granada je město silně zasažené arabskou kulturou a
islámský vliv nám připomíná na každém kroku (aneb
když nevíš, jak to napsat vlastními slovy, obšlehni to z nějakého jiného
webu). Ale je to tak, v Granadě naleznete obrovské množství kebabů
arabských restaurací a obchody plné krásných a barevných lákadel. Ulice jsou
provoněny čerstvým čajem a rozhodně se zde nejedná o typické Španělsko. Ani
nevíme proč, ale bohužel jsme si zde vůbec nic nekoupili (pokud se nepočítá Nikuša a její „štamprle aka chupitto“, který ale
kupovala v každém městě a tak se její náklady o něco zvětšily J
)
a fotky taky nemáme, tak aspoň přiložíme něco z internetu pro lepší
představu. Třeba tady, tady a tady J
Kolem 14 hodiny jsme se přesunuli už do samotného
komplexu a prošli si zahrady Alhambry a Generalife. Celý komplex je obrovský a
tak nám projít jej zabralo nějakou dobu, ale kolem 5 hodiny jsme se už
přesunuli k autu a jeli se podívat do hor Sierra Nevada, jelikož pořádné
zchlazení nám přišlo vhod.
Sierra Nevada je hned po Alpách nejvyšším pohořím v západní
Evropě a jejich vrchol Mulhacén (3479m) je nejvyšší v celém kontinentálním
Španělsku. Název pohoří v překladu logicky znamená „sněžné hory“, ale to
všechno a ještě mnohem víc se můžete dočíst tady.
Po serpentinách jsme vyjeli do výšky 2500 m. n. m.,
kde jsme se po neskutečně horkém dni konečně ochladili a díky sněhu jsme si
připomněli naše rodné kraje a mysleli na vás (v Česku a Polsku), jak si ten začátek dubna užíváte J
Zároveň jsme tam také stihli západ slunce, což bylo něco neuvěřitelně krásného.
Po nezbytném nafocení všeho jsme se ještě ten večer
přesunovali z Granady do centra Malagy, kde jsme měli zařízený hostel.
No, co o něm říct. Spíš než hostel to bylo tak
trochu vězení, náš pokoj byl ve 4. patře bez výtahu, nevěděli jsme, které
povlečení na peřiny je vyprané a které před námi už někdo použil, peřiny nám
pro jistotu ani nedali, ale aspoň koupelny a záchody byly čisté. Stejně jsme po
celém dni byli hodně utahaní, takže jsme prohodili pár vtípků (např. „Ťuk, ťuk. Kdo tam? Pilot.“ –
zatracený černý humor), a šli spát.
 |
| V hostelu nám nastal trochu problém, protože zvířata tam byla zakázána, ale panda se prý za domácího mazlíčka nepovažuje, tak i Kamil měl kde spát :-P |
Další den nás čekalo Caminito del Rey a procházka po
Malaze. O tom, ale zase jindy J
Hasta luego!
Nikuša a Peťka
Žádné komentáře:
Okomentovat