Murcia, Almería
V pondělí (3. den našeho tripu) nás čekal asi
nejnáročnější den, co se týče přejíždění z města do města, a tak jsme se
poměrně brzy ráno vystěhovali z hostelu a vydali se směr Murcia, která se
nacházela asi 240 km od Valencie. Cesta ubíhala rychle, Tomek dělal skvělého
DJ, pouštěl hudbu na přání, hráli jsme hry a asi někdy při této jízdě vznikla
tak trochu naše tradice. Od této doby pokaždé, když jsme přijeli do nového
města, pustili jsme si stejnou písničku:
Docela nás udivilo, že Tomek má něco takového na
svém playlistu J Ale „tradice“ to byla hezká a vždy při
příjezdu do nového města jsme se cítili tak nějak trochu víc důležitě a chytře J
Cesta probíhala klasicky na jedničku a po dalších 250 km jsme se
dostali do Almeríe, kde největší bombou měl být hrad Alcazaba. Jenomže, to by
nesměl být v pondělí zavřený J Tak jsme se
smutně vyfotili pouze před ním a pokračovali do centra města.
V centru bylo obrovské množství lidí, jelikož
zrovna probíhal proces. Mimochodem na Semana Santa tady tyto průvody probíhají
celých 7 dní kromě soboty, kde se v ulicích neděje nic. Čím větší město,
tím větší bývají i procesy. Kadidlo smrdělo/vonělo, no prostě bylo cítit ve
všech ulicích a bratrstvo spíše připomínající Ku-Klux-Klan procházelo s Pannou
Marií do nedalekého kostela, kde se poté konala mše. Bylo zajímavé vidět, jak to probíhá v jiném státě
a zvlášť tak silně katolicky zaměřeném.
Pomalu už se nám blížil konec dne a tak jsme se
vydali zpátky k autu, jelikož nás čekalo ještě dalších 200 km do Granady,
kde jsme měli zařízený hostel.
Kdykoliv jindy by bylo luxusní mít hostel přímo v centru
města, ale díky Semana Santa, bylo celé centrum pro auta uzavřené a tak byl
téměř nadlidský úkol dostat se k hostelu (navíc s Hujerovic rodinkou a milionem zavazadel). Nakonec ale za doprovodu policejních aut nám
umožnili přijet až skoro k hostelu, kde jsme vytáhli všechna zavazadla a
šli se ubytovat. Chudáci kluci museli autem odjet pryč, zaparkovat mimo centrum
a pak to dojít pěšky L A za to moc děkujem J
Hostel nevypadal špatně, ale bylo tady hned několik
velkých mínus. První věc byla, že automaticky strhli jednomu z nás peníze
z karty a to za všechny. Normálně ten kdo objednává hostel na bookingu
zadá číslo své platební karty pro případ, že bychom to chtěli před příjezdem
zrušit a podobně. Ale ne proto, že bude vše z karty platit. V tomto hostelu
tomu ale tak bylo a bez zeptání prostě strhli 4000 Kč z jedné karty
(15euro/noc/osoba). Což byla první věc, která se nám nelíbila. Dále každý z nás
musel zvlášť vyplnit formulář – jméno, číslo ID, datum narození, datum vypršení
ID apod. Opět to v každém jiném hostelu bývá tak, že to dělá pouze jedna
osoba, na kterou je hostel psaný, tady bohužel ne a tak jsme se asi půl hodiny
museli všichni zdržovat na recepci. A jelikož už bylo po půlnoci a my za sebou
měli celý procestovaný den, všichni jsme byli dost nevrlí. No nic, vydáváme se
do našeho pokoje, který je opět pro 10 osob. Bohužel už se nám nepoštěstilo být
tam sami, ale měli jsme tam nějakého cizího frajera, který toho ale moc
nenamluvil, takže nám vlastně vůbec nevadil. Dalším problémem bylo, že jsme
měli sice koupelnu na pokoji, ale byla tam pouze jedna sprcha a jeden záchod navíc
propojené a pro všechny. Děs běs. Další příšernou věcí bylo, že jsme si všichni
chtěli nabíjet mobily a foťáky, ale nemohli jsme, jelikož na pokoji byly pouze
3 zásuvky. No to už to v nás vřelo na maximum a vrcholem bylo, když jsme
zjistili, že v našem 3. patře nefunguje wifi a museli jsme chodit dolů.
Odkaz na hostel tady.
No
nic, radši jsme to rychle zaspali a doufali jsme, že ráno bude lepší, jelikož
jsme měli snídani v ceně a vydáme se poznávat krásnou Granadu.
Tak zase zítra s popisem Granady a pohoří Sierra Nevada :)
Hasta luego!
Nikuša a Peťka
Žádné komentáře:
Okomentovat