Dovolená na Tenerife

Ahooooj všichni :-)

Už jsou to zhruba 2 týdny, co jsme se vrátili z naší dovolené na Kanárských ostrovech, konkrétně se tedy jednalo o ostrov Tenerife. Úmyslně píšeme „dovolené“, jelikož to byla opravdu dovolená s velkým D. Hodně jsme odpočívali, povalovali se a užívali sluníčka. Ale popravdě, co taky na ostrově, který se kolem dokola dá autem projet za jeden den, chcete vidět že :-)

Ale pěkně od začátku. Dokud jsme měli ještě hodně peněz a mohli jsme utrácet, jak jsme chtěli, koupili jsme si letenky tam i zpět zhruba za 90 euro ze Sevilly na Tenerife – South. Bylo to hodně spontánní rozhodnutí, ale rozhodně nelitujeme.

Pro ty co nevědí, tak jen pár informací o ostrově Tenerife:

• Jedná se o španělský ostrov, největší ze sedmi Kanárských ostrovů v Atlantském oceánu u pobřeží Afriky
• Jeho rozloha je okolo 2 034km² a žije zde zhruba 900 000 obyvatel
• Nachází se zde nejvyšší hora Španělska – Pico de Teide
• Jih ostrova je hlavním centrem turistického ruchu, je zde mnoho letovisek a hotelových komplexů, zatímco sever ostrova je spíše skalnatý. Pobřeží na jihu tvoří písečné pláže, kam byl dovezen písek především ze Sahary
• Ostrov Tenerife je také nazýván jako „Ostrov věčného jara“, jelikož je zde velmi příjemné klima po celý rok
•  Pro Tenerife jsou typické hluboké lesy, banánové plantáže a exotické pláže s černým sopečným pískem

Teď už se přesuňme ke krátkému shrnutí naší dovolené. Ubytování jsme řešili opět hodně dopředu. Necelý týden před odletem. Po důkladném prozkoumání serveru booking.com jsme se shodli na apartmánech – ApartamentosOasis Mango.

Zamluvili jsme si apartmán pro 4 osoby a každého z nás tak vyšlo 6 nocí na 60 euro, což si myslíme, že je hodně pěkné. V apartmánu jsme měli 2 pokoje, v každém byly 2 jednolůžkové postele, kuchyňku se základním vybavením, koupelnu s vanou a terasu, na které jsme každé ráno snídali, anebo si jen prostě užívali výhledu.

Wifi měla být původně jen ve společných prostorách na recepci, ale velmi nás potěšilo, když jsme ji občas chytli i přímo na pokoji a mohli tak aspoň na pár minut zjistit co se změnilo na Facebooku, přidat fotku na Instagram a nebo jen informovat rodinu o tom, že jsme v pořádku.

Dále jsme měli možnost navštěvovat bazén, který byl přímo u apartmánů nebo si zajít do baru, který se zde také nacházel. Každý den jsme měli čisté ručníky a uklizený apartmán, takže nemáme co vytknout a toto ubytování můžeme jen a jen doporučit!

Teď už ale k samotnému pobytu. Odlétali jsme ve středu 20. 5. 2015 přesně ve 22:15 a na Tenerife jsme dorazili ve 23:50. Let trval asi 2 a půl hodiny, ale byl zde hodinový posun času :-)

Jelikož jsme se domnívali, že takto pozdě už se z letiště nijak nedostaneme, rovnou jsme se zde uložili a přečkali noc s tím, že do města, kde jsme měli zařízené ubytování, se vydáme až ráno. Noc to byla náročná, ale kupodivu docela utekla a ráno kolem 8 hodiny jsme nasedli na autobus a jeli do městečka Los Cristianos, které bylo asi 20 minut od letiště, a kde jsme měli ubytování. Mezitím jsme stihli zjistit, že nám autobusy jely i v noci, ale co, aspoň jsme ušetřili za jednu noc v hotelu :-)

Nepoučitelní z Madridu jsme si zarezervovali apartmán na Avenida San Francisco – ano, bylo to do kopce, ale naštěstí né tak moc J Dorazili jsme zde asi kolem 9 hodiny ráno a i přes to, že check-in byl až od 14 hodin, měli jeden apartmán volný a uklizený skoro hned, a tak jsme se mohli ubytovat. Unavení po probdělé noci, jsme si řekli, že se jen na chvíli natáhneme, spočineme a pak něco podnikneme. Nakonec jsme odpočívali skoro celý den a do centra jsme vyrazili až na večerku. Našli jsme si jen nejbližší obchod a omrkli, jak daleko máme moře a nejbližší pláž. Někteří se vydali na drinky-pinky, jiní ještě stále dospávali.

V pátek jsme si královsky posnídali na terase a kolem oběda vyrazili na pláž. I přes to, že podle předpovědi počasí to vypadalo, že nám bude pršet, celou dobu jsme měli opravdu krásně. Celé páteční odpoledne jsme se tedy jen váleli na pláži a dovolenkovali J Jen tak pro zajímavost, jsme zde měli pláž se žlutým (normálním) pískem, což značilo, že tato pláž je umělé vybudovaná. Večer jsme se opět vydali na drinky-pinky a relaxovali.

V sobotu jsme se rozhodli, že vyjedeme na pláž do jiného městečka a zvolili jsme Los Gigantes, jelikož zde už měl být černý (sopečný) písek.

Los Gigantes, v překladu Obří útesy, je skalnatý útvar, a tyto skály se tyčí nad mořem do výšky 500 – 800 metrů a jedinou cestou, jak se dostat do jejich blízkosti je lodí po moři. Což jsme samozřejmě udělali a zaplatili si vyhlídkovou loď, každý za 20 euro. V ceně jsme tedy měli vyjížďku po moři k těmto skalám, 100% záruku, že uvidíme delfíny, možnost zaplavat si v Atlantském oceánu a na lodi jsme mohli vypít a sníst kolik jsme jen chtěli. Což měli samozřejmě perfektně vymyšlené.

Než jsme se dostali k delfínům polovina (a to nepřeháníme) lidí na lodi zvracelo a tak na ALL YOU CAN EAT AND DRINK neměli ani pomyšlení. Když ale tuto maličkost pomineme, výlet to byl krásný. Kolem skal jsme opravdu projížděli velmi blízko a název Los Gigantes tedy rozhodně sedí. Delfíny jsme viděli a nejen jednoho, bylo jich zde spousta, jen fotky se moc nevyvedly, jelikož byli zatraceně rychlí, a i přes to, že jsme chtěli fotku delfína ve skoku, většinou máme jen samotné moře, protože jsme to nikdy nestihli :-) A posledním skvělým zážitkem z lodi bylo samotné skákání do oceánu. Na 20 minut jsme se zastavili na jednom místě a z připraveného můstku jsme skákali. Někdo se zhoupnul na houpačce, jiní skákali salta, prostě kdo jak chtěl. Bylo to super. Oceán překrásně čistý, voda příjemně studená a zase máme o zážitek víc :-)

Po plavbě lodí jsme se z přístavu vydali na pláž s černým pískem, kde jsme si chvilku poleželi, trochu opálili a kolem 7 hodiny večer jsme se taxíkem vraceli zpátky do Los Cristianos (kupodivu nás taxi pro 8 osob vyšel o něco levněji než autobus).

Neděle proběhla opět v poklidu a to tedy povalováním se na pláži. Jedinou zajímavostí tohoto dne bylo snad to, že jsme všude slyšeli Čechy nebo Poláky (alespoň jde vidět, které národy si můžou takovou dovolenou dovolit, co :-P ).

Na pondělí jsme byli domluveni, že si uděláme výlet po ostrově, ale nakonec jsme názor změnili. Auto jsme si sice domluvili, ale až na úterý, a tak jsme si v pondělí udělali „lazy day“. Počasí nebylo úplně moc na pláž a tak jsme se jen povalovali doma. Vylezli jsme, až když jsme šli na oběd, potom na kávu a potom na drinky-pinky. Takže taky nic moc zajímavého, ale byla to prostě dovolená, takže jsme si mohli dělat jen to, co jsme chtěli!

V úterý ráno vstávačko brzo a o půl 9 už jsme měli připraven náš vůz přímo před apartmánem a mohli se vydat na výlet. (Jen tak pro zajímavost auto jsme měli pronajato přes náš hotel a půjčení na jeden den nás vyšlo na 45 euro + benzín).

První zastávkou byla Masca, což je město, které se nachází v severozápadní části ostrova. Před asi 10 lety zde nebyly ještě žádné asfaltové cesty a dalo se tam dostat jedině pěšky. My jsme se tedy vydali po nové asfaltové cestě, o které by se leckdo mohl domnívat, že je jednosměrná – široká byla tak na jedno auto a zatáčky snad co dva metry. Na různých webech psali, že potkat zde v protisměru autobus je jedno malé dobrodružství. O takový zážitek jsme se nemohli nechat připravit a autobus jsme chtě, nechtě, taktéž potkali. Jelikož Kmínek byl ale dobrý řidič, žádná velká akce se z toho nekonala. V Masce byl úžasný výhled na hory, až by se člověku nechtělo věřit, že je na Tenerife :-)

Po vyfocení pár fotek jsme šupajdili zpátky do našeho auta, a vydali jsme se směrem k obci Garachico. V roce 1706 zalila vesnici horká láva z vybuchlé sopky, která pohřbila téměř celou vesnici. Pomocí této ztuhlé lávy vzniklo takové malé „mořské koupaliště“. Láva rozdělila oceán na několik části, ve kterých vznikly malé bazény. My jsme neměli plavky ani čas tam zůstat, ale koupání tam musí být skvělé. Spokojili jsme se tedy s namočením noh a opět jsme rychle naskakovali do auta.

V plánu jsme měli „smočé dřeva“. Nikdo nevěděl, co to znamená, my Češky jsme si to přeložily jako „nějaké stromy“ a Poláci byli spokojení, že uvidí nějaké dřevo. Dostali jsme se teda do vesnice Icos de los Vinos, kde by podle googlu měly být skvělé vinice. Největší atrakcí zde ale je nejstarší dračí strom na světě. Jeho obvod je asi 6 metrů a má neuvěřitelných 600-800 let. Strom vypadal krásně, ale opět nás hnal čas, takže jsme vyfotili pár fotek, prošli si městečko a nechávali jsme se unášet vstříc dalším zážitkům.

Jako další zastávku jsme si totiž naplánovali Loro Parque. Lístky jsme si dopředu koupili na recepci hotelu (34 euro, au!), ale stálo to teda za to! Park je takovou větší ZOO, ve které ovšem nemají jen normální zvířata, ale také kosatky, delfíny a prostě zvířata, které nevidíte každý den. K naší smůle se pavilon s kosatkami opravoval, což nás tedy naštvalo, protože kosatky najdete jen na třech místech na světě. Už před návštěvou parku jsme si doma udělali plán, co a jak chceme vidět. Loro Park totiž nabízí kromě prohlídky zvířat zvláštní „show“, při které trenéři zvířat předvádějí, co zvířata umí. My jsme začali papoušky. Show byla dělaná hlavně pro děti, ale i tak se nám to líbilo. Papoušci počítali, jezdili na kole a volně létali v místnosti.

Po show s papoušky jsme se vyloženě hnali k delfináriu. Po cestě jsme si koupili výborné vafle s čokoládou a jahodami, ať nemáme na vystoupení hlad (někteří si stihli čokoládou zašpinit nejenom šaty, ale i boty), a jako první v řadě jsme čekali, až nám otevřou brány k bazénu. Když jsme byli puštěni dovnitř, za námi už byla docela velká fronta, proto radíme, přijít vždy dřív, než vystoupení začíná, ať pěkně vidíte. My jsme seděli uprostřed v první řadě, kde to šlo, jelikož úplně první řada je vyhrazena rodinami s kočárky. Show byla absolutně neskutečná. 9 delfínů předvádělo neskutečné kousky, nechápali jsme, jak se to mohli naučit. Jejich trenéři se na nich vozili, nechali se vyhazovat do vzduchu, dělali break-dance, naprostá nádhera! Dech beroucí byl také trenér Pablo, který nás zaujal stejně, jako delfíni. Prostě show stála za všechny peníze, až jsme litovali, že jsme dali 20 euro za výlet lodí, abychom je viděli, když by bohatě stačilo toto.

Pak následoval čas zase skoro utíkat k lachtanům. Na internetu jsme se dočetli, že je dobré místo k sezení vlevo dole, jelikož v průběhu show tam největšího lachtana přivedou dvířky. Dole bylo místo, takže jsme se posadili a za chvíli jsme si užívali opět skvělou show. Show nebyla tak krásná, ale zato byla vtipná a opět jsme si ji skvěle užili. Největší lachtan byl prostě skvělý a předváděl super vtipné kousky. V průběhu vystoupení lachtana opravdu přivedli, ale chybělo nám jedno místo, abychom od něho dostali pusu. Škoda. (Ale pokud jste někdo viděli, jak má takový lachtan špinavou a mokrou pusu, tak spíše škoda pro něho!).

Někteří se zamilovali do Pabla delfínů tak, že chtěli show vidět ještě jednou, takže jsme se rozdělili. Peťa utíkala na delfíny a zbytek se vydal na prohlídku parku. Show s delfíny byla opět skvělá, i když ne tak živá, jako první. V parku dále byli tučňáci, bílí tygři, orangutani, gorily a mnoho dalších zvířat. Když jsme si ho celý stihli projít, byl už čas se s parkem rozloučit. A to klidně česky nebo polsky, jelikož tyto jazyky tam uslyšíte spíše, než angličtinu, němčinu nebo španělštinu.

Nasedli jsme do auta a vydali jsme se směrem k hlavnímu městu Tenerife – Santa Cruz de Tenerife. Šli jsme k známému Auditoriu, o kterém jsme neměli ponětí, co to je, ale vypadalo to moc pěkně a známě J Nafotili jsme opět fotky a vydali se hladoví na jídlo do nákupního centra. Z vydatné večeře (díky bohu za mekáč J ), jsme se chtěli vydat na nejvyšší horu Španělska- Pico del Teide. Jelikož jsme ale v parku byli asi 4 hodiny (ale šlo by tam být i celý den!), neměli jsme už čas, jelikož se začínalo stmívat. Takže jsme sedli do auta a vyčerpaní z celého dne jsme fičeli do hotelu.

Poslední ráno jsme trávili samozřejmě balením. Když jsme měli vše sbaleno, odběhli jsme si pro poslední suvenýry, a přišel čas rozloučit se s hotelem. Někdo měl skvělý nápad, že se všemi věcmi pojedeme na skvělou a úžasnou pláž s červeným pískem. Nemáme ani tušení, jak se to mělo jmenovat, ale místo písku nás čekal skoro štěrk a znechucení, že všechno budeme mít špinavé. Takže jsme si tam odbyli poslední dvě hodinky a vydali se taxíkem na letiště. V letadle nás mrzelo, že už máme za sebou naši dovolenou, a musíme zpátky do reality. 

Sice je to španělská a erasmácká realita, ale pořád máme nějaké povinnosti, které musíme plnit. Třeba se opalovat. Nebo relaxovat. Ale sem tam se najdu i nějaké zkoušky. Takže uvidíme. 

Teď už nás čeká jen posledních 23 dní a ty je třeba si užít!

Hasta luego!

Nikuša a Peťka :-)

P.S. - Když si tak občas projíždíme statistiky našeho webu - kolik lidí a hlavně z jakých zemí si nás prohlíží - nemohly jsme si nevšimnout, že máme nějaké čtenáře ze Spojených států. Upřímně si vůbec nevybavujeme, že bychom tam měly někoho známého, takže pokud to není nějaký error a opravdu nás odtamtud z dálek někdo čte, tak nám prosím kamkoliv napište o koho se jedná. Jen tak pro zajímavost :-)

Děkujeme!

Víkend v Madridu 2

MADRID - DEN DRUHÝ

Neděle, den druhý, pro nás začala kolem 8 hodiny ráno, kdy jsme vstaly a letěly na snídani. Už se to tak nějak stalo tradicí, že když máme snídani v ceně, vstáváme brzo, abychom ji stihly, když jsou stoly ještě plné, a pak si jdeme znova na chvíli lehnout. Lenoši jedni!

Snídaně byla klasická, jako ve většině hostelech – bagetky, máslo, marmelády, nějaké cornflakes s mlékem, káva, čaj, džus. Náš hostel byl - Alberque Juvenil San Fermín Madrid.

Po snídani jsme teda ještě na chvilku odpočinuly, a kolem 10 jsme vyrazily opět do centra. Zase na doporučení Gabky, jsme se vydaly na bleší trh, který se nacházel ve čtvrti La Latina. Jednalo se o dlouhou ulici Ribera de Curtidores, kde bylo velké množství stánku, zejména s oblečením, suvenýry, různými obrazy, kabelkami apod. Byly tam obrovské davy lidí, takže jsme se nějak prorvaly až na konec a jely jsme si koupit jízdenku na cestu domů.

Trhy na ulici Ribera de Curtidores

Trochu jsme zabloudily, ale po chvíli vše našly a musíme přiznat, že s dost dobrou španělštinou jsme si koupily lístky. No dobře, zas tak dobrá nebyla, ale koupily jsme si je na den, který jsme chtěly, na čas, který jsme chtěly, do města, kterého jsme chtěly a ještě jsme mohly sedět spolu. Takže??? Musíme uznat, že naše španělština se dostává do úplně jiných rozměrů :-D A abychom nezapomněly, cestovaly jsme se společností Sociobus.

Odtud jsme pokračovaly na Estación de Atocha, což je vlakové nádraží, uprostřed něhož je exotická zahrada. Tato džungle má rozlohu 4 000 m² a je domovem pro více jak 500 rostlinných a živočišných druhů. Mimo jiné, jsou zde i masožravé rostliny nebo želvy. A také je zde, na tomto nádraží, diskotéka.

Vlakové nádraží - Estación de Atocha

Nafotily jsme, co bylo potřeba a přesunuly jsme se k Centro de Arte Reina Sofia neboli k Muzeu Královny Sofie, které navazuje na poslední dobu v Muzeu Prado a lze zde vidět ty největší poklady moderního umění. A musíme uznat, že jsme viděly opravdové poklady! Ale bohužel tomu, co to vlastně umění je, pořád nerozumíme :( Jelikož bylo vstupné v neděli po 2 hodině zdarma, tak nám to taky ani moc nevadilo a jsme rády, že jsme zase viděly něco nového a aspoň si tam mohly zajít na záchod :)

Po muzeu už na nás přicházel hlad a tak jsme se zastavily v restauraci poblíž. Co čert nechtěl, potkaly jsme tam Kmínka. Což je samozřejmě vtípek, setkání bylo domluvené dopředu, jelikož byl zrovna ve stejnou dobu v Madridu s kamarádem, a zbytek dne už jsme strávili společně. (Takže od teď si musíme dát pozor na psaní i/y jelikož teď už jsme to nebyly jenom my ženy).

Poobědvali jsme a velmi pomalu jsme se přesunuli do Parque de El Retiro. Velmi pomalu píšeme proto, že od té doby co s námi byl Kmínek, tak už to celkově šlo pomalu a moc jsme toho neviděli. Jelikož on je takový ten až moc klasický turista, který se hodně kochá, všechno si čte (protože na rozdíl od nás tomu rozumí) a nikam nespěchá. Což ani vlastně nemusel, protože měl na Madrid ještě následující dva dny. Naštěstí už jsme toho ale na neděli moc naplánováno neměly, protože jsme věděly, jak to s ním bude :)

Park Retiro byl dříve rozlehlou královskou zahradou a pro veřejnost byl zpřístupněn od 18. století. Každý víkend jej navštíví obrovské množství jak obyvatel Madridu, tak i turistů. Což můžeme jen potvrdit. Jelikož nám přes celý výlet perfektně vycházelo počasí (možná až moc, protože bylo kolem 33 – 35°C) park byl opravdu přecpaný lidmi, ale díky tomu, že je tak velký, pěkně se to tam rozprostřelo.  K atrakcím parku například patří Křišťálový palác nebo polokruhová kolonáda, z níž je pěkný pohled na veslařské jezírko.  A to jsme samozřejmě museli vyzkoušet, takže za 7,5 eura jsme si půjčili lodičku a 45 minut jsme se jen tak flákali na jezírku.

Křišťálový palác - Palacio de Cristal

Park Retiro - Parque del Retiro

Teď už se pomalu blížil čas k tomu, že jsme se měli potkat s Krzysztofem, Kmínkovým kamarádem, který za ním přijel do Madridu, ale první část dne s námi nebyl, jelikož je naprostý fanatik do Real Madridu a tak si chodil sám po nějakých muzeích, a čekal před stadionem, jestli náhodou třeba nevyleze masér Cristiana Ronalda, nebo někdo stejně důležitý :-P (Smějeme se, ale kvůli One Direction bychom dělaly to stejné!)

Jestli se o něm budeme ještě zmiňovat, musíme napsat, jaké pro něj máme přezdívky, abyste věděli, o koho se jedná. Protože do češtiny bychom jeho jméno přeložili jako Kryštof, ne? Ale tomu se oni vysmáli a polsky to vyslovovat neumíme, takže pro něj máme různé nicknames – Cris, Kikin, Gřešek, Křeček – to jsou asi ty nejpoužívanější – ale před ním jen Cris (protože je to trochu jako Cristian Ronaldo) ;-)

Puerta de Alcalá

Takže z parku jsme se prošli k ulici Gran Vía, což byla až do 60. let minulého století největší a nejvýznamnější ulice Madridu. V posledních letech na svém významu lehce ztratila, ale i přes to se stále jedná o velmi přelidněnou, 1.3 km dlouhou nákupní třídu.

Na jejím počátku jsme dostali chuť na něco studeného a dobrého a zároveň jsme kvůli Gřeškovi potřebovali wifi, abychom se domluvili, kde se sejdeme, a tak volba byla jasná – najdeme Starbucks! To bylo něco na Peťku. Zapnula své radary a do pár sekund tuto kavárnu objevila. Je to zajímavé, jelikož jinak Peťa do dálky moc nevidí, ale znak Starbucksu jako by na ni volal „Tady jsem! Tady jsem!“ Takže jsme tam vlítli, zchladili se, domluvili rande s Gřeškem a pokračovali.

Procházeli jsme se po nákupní ulici, znova jsme šli k „nultému kilometru“, kde kluci nebyli, vyfotili jsme se a šli na zmrzlinu, na kterou jsme se těšily celý den.

Ti z vás, kteří čtou náš blog pravidelně tak vědí, o jakou zmrzlinárnu se bude jednat. Je to Amorino, kde nám ze zmrzliny vytvořili kytku. Hodně nás potěšilo, že i klukům chutnalo a zavděčily jsme se :)

Amorino

Amorino

El oso y el Madroño

Pak už to s námi šlo docela z kopce, jelikož Cris objevil sportovní obchody a v každém jsme se zastavovali, vybírali dresy, kopačky atd. V plánu bylo ještě jít se projít na nějakou vyhlídku, ale z toho nakonec nějak sešlo a šli jsme na večeři.

Byla nám doporučena restaurace Rosi La Loca, kterou rády doporučíme taky. Protože neměli zrovna volný stůl, dostali jsme sangrii a pivo zdarma do té doby, než se pro nás udělá místo, potom jsme si poobjednávali tapas, které byly opravdu luxusní, a k tomu jsme si objednali další piva a sangrie a spokojeně popíjeli až do 1 do rána.

Nakonec bylo nejlepší to, že nám zapomněli zaúčtovat pití a tak jsme platili zhruba o polovinu méně, než jsme měli – ideálka.

Ve 2 ráno jsme dorazily na hostel a šly spát. Pondělí už nebylo moc zajímavé, protože jsme v 8 ráno odjížděly. 8hodinová cesta docela utekla, část jsme prospaly, část prokoukaly na filmy a kolem 16 hodiny už jsme byly doma.

Tím skončila naše cesta do hlavního města. Do Madridu jsme se hodně těšily, ale neočekávaly jsme, že by nás nějak extra překvapil, protože všichni říkají, že je mnohem hezčí Barcelona, a že toho stejně v Madridu k vidění moc není. Pro nás byla Barcelona opravdu hezčí, ale není pravdou, že by Madrid hezký nebyl a už vůbec ne, že tam není co vidět. My jsme na něj měly dva dny, ale kdybychom chtěly, zařídily bychom si program i na více dní.

Uzavíráme druhý článek o Madridu a příště se můžete těšit na náš poslední článek zaměřený na cestování. Tentokrát o Tenerife.

Hasta luego!

Nikuša a Peťka