Den 1 - hotel, škola, ubytování, partyparty, lost in Huelva

 HOLA!!! (čti ola) J

Tak máme za sebou první den, první kamarády, první party party a první ztracení se v Huelvě.

Kde tak můžeme začít…. No asi prostě od rána…

Ráno hezky vstávačka asi tak v 8, abychom toho hodně stihly, že…. Hotel jsme měly zaplacený jen na jednu noc, takže jsme se vystěhovaly, kufr uložily do úschovny a vyrazily směr naše univerzita.

Cesta nám trvala asi tak 20 minut pěšky, takže pohoda. Docela bez problémů jsme se dostaly do Campusu El Carmen, tam už ale malý problém nastal. Bylo tam asi tak milion malinkých bílých budov a my měly najít jednu, ve které sídlí naše ESN – banda mladých lidí, kteří se tady o nás, Erasmus studenty, starají J

Značení bylo příšerné, a nikde jsme se nedočetly, kde přesně ta naše budova má být. Po 30 minutách prolézání celého campusu, jsme ji konečně našly. Hned po tom, co jsme vstoupily dovnitř, usmívala se na nás právě ta partička mladých lidí (ESN). Ujal se nás Brian (typicky španělské jméno, že?), přivítal nás a hned nám doporučil pořídit si ESN card. Jelikož, když si pořídíte ESN card, nejenom že máte slevy do různých obchodů, na výlety, které oni pořádají, a po většinu času vstup zdarma do klubů v Huelvě, ale hlavně, máte levnější alkohol na party party a na to my co? Na to my slyšíme! Takže za 5 éček, karta pořízena.

Dalším bodem bylo ubytování – prý jestli máme kde bydlet, tak jsme řekly, že ne. A už to jelo, vzali si nás do kanceláře, kde nám dali seznam asi 350 volných bytů. Vybíraly jsme si byty, které se nám zamlouvaly, oni za nás zavolali majitelům, domluvili nám schůzku a my se mohly jít dívat po bytech. Teď už to s námi nezařizoval Brian, ale Mario (ach bože!).

Ano, nesmíme zapomenout zmínit, že Španělé, jsou prostě kočičáci. Ať chceš nebo nechceš, krásného chlapa tady potkáš na každém kroku.

No, takže nám Mario (ach bože, kočičák!) domluvil schůzku na třech bytech. A jelikož není jenom kočičák, ale zároveň je i hrozně hodný, slíbil nám, že s námi na ty byty zajde, jelikož tady nikdo neumí anglicky.

Takže jsme se sbalily ze školy a rozhodly se, že bude nejlepší prodloužit si pobyt v hotelu ještě o jednu noc, protože schůzky byly domluveny až na odpoledne a neměly jsme jistotu, jestli nás ten večer ještě někdo někde v bytě ubytuje J

Hotel prodloužen, takže jsme si zašly konečně po celém dni koupit první jídlo asi ve 2 odpoledne, protože dřív prostě nebyl čas, převlekly jsme se a šly na schůzku. Nějaké větší úpravě, co se týče líčení nebo tak, jsme moc nedaly, protože jsme si šly jen vybírat byt, že.

První schůzka byla na 16:00. Ten den bylo počasí dost proměnlivé, takže z ničeho nic začalo pršet. Ale opravdu lít jako z konve. Takže než jsme došly k bytu, vypadaly jsme opravdu dost kočičkovsky. Nicméně byt jsme v pohodě našly, s paní jsme se potkaly a šly na prohlídku. Nebylo to nic extra, ale majitelka byla moc milá a cena přijatelná. Vzaly jsme si na ni kontakt, a že se když tak ozveme.

Další prohlídka byla v 17:00. Na tu s námi šel už i Mario. Byt byl úchvatný, ale bohužel, cena taky. Takže ten pro nás bohužel padl.

Poslední byt byl děs a hrůza. Špinavý, starý, zapáchal. No opravdu hrůza. Takže jsme poprosily Maria, jestli by se za nás mohl ozvat majitelce prvního bytu, že jej chceme, domluvit se na určitých detailech a jestli se další den (ve středu) můžeme nastěhovat.

Všechno bylo domluveno a Mario usoudil, že asi nemáme moc velké plány na dnešní večer a tak prý jestli nechceme jít na „one beer“ s jeho kamarádem. Why not, right?

A tak jsme šly. Zmoklé jako slepice, skoro nenalíčené, ale co. Nejprve jsme šli do klubu Saxo, kde jsme se potkali né s jedním kamarádem, ale s dalšími 10. Proběhla seznamovačka, lehká konverzace v angličtině a učení se prvních pár frází ve španělštině.

Následoval přesun do jiného baru, kde jsme naši první naučenou frázi mohly uplatnit a to „Tres vinos blanco“ – Tři bílá vína. A potom další seznamování, popíjení, prostě pohoda. Potom, co každá z nás vypila zhruba láhev vína, upozornil nás Mario na to, že jdeme do dalšího klubu, kde mají lepší víno. A toho jsme se samozřejmě chytly.

Takže hurá do dalšího klubu už v docela dobré náladě. Tady jsme musely přejít na červené víno a peanuts. Očividně to byl oblíbený bar hlavně kvůli arašídům zdarma! Mario má asi rád jiná vína než my, protože to, které prý mělo být lepší, bylo sladké jako fakt dost a hlavně prostě červené. A taky jsme zjistily, že když si jich dáme tak 5, budou nás muset z baru odnášet (což nakonec nebylo tak úplně daleko od pravdy).

K našemu překvapení následoval další přesun a naše první porušení slibu, který jsme daly maminkám, že nepůjdeme k nikomu cizímu do bytu. Takže jsme šly do bytu nějakého Itala – teď už víme, že to byl Antonio (ach bože!). Po cestě jsme si byli koupit něco k pití, a šli jsme.

Antonio bydlí v moc pěkném bytě, ale hlavně s úžasným výhledem, takže více než polovinu večera jsme strávili na balkoně, jen kvůli tomu výhledu. A všichni jsme popíjeli, mluvili, a popíjeli, a jedli – protože nám Antonio uvařil skvělé italské těstoviny a potom jsme zase popíjeli a popíjeli a popíjeli, až jsme my – tres checa chicas, jak nám tady začali říkat -  zjistily, že už jsme vlastně docela dost opilé a měly bychom jít na hotel.

Rozloučily jsme se a vyrazily noční Huelvou na hotel. Jelikož jsme se s Mariem celé odpoledne pohybovali tak nějak pořád po celé Huelvě, ani jsme si neuvědomily, že vlastně nemáme tušení, kde jsme. No nic, vytáhly jsme mapu a začaly hledat cestu domů. Pár kolemjdoucích nám hodně lámanou angličtinou sdělilo, že do hotelu to máme fakt daleko. A tak jsme bloudily tak dlouho, dokud jsme nenarazily na Pasquala, další nový kamarád z dnešního večera. Ten nám taky řekl, že jsme dost daleko od hotelu, ale že nám pomůže najít cestu. Jenže to by nesměl být ztracený i on.

Po dalším bloumání jsme narazili na Eduarda (ach bože!). Další známý z tohoto večera. A taky nám sdělil, že jsme úplně ztracené. Díky, ještě jsme si nevšimly! Ale prý máme zrovna super den a jsme lucky girls, jelikož, hned za rohem je jeho dům, a že nás tam hodí autem. No nemáme my štěstí? A ano, porušily jsme další slib „Nesedejte si k nikomu cizímu do auta!“ Ale upřímně zase až tak cizí nebyl, vždyť jsme ho dnes už jednou potkaly. No nic, stojíme před výjezdem z garáží a čekáme. Když najednou vyjede naprosto nádherná Audi.

Asi nějak takhle si ho pamatujeme :-D

V tu chvíli zapomínáme na všechny sliby, naskakujeme do auta a necháváme se unášet do našeho hotelu. Naštěstí Edu je fakt kámoš a navíc tam byl i vtěrka Pasqual (který byl nakonec taky rád, že ho někdo zavezl domů), takže jsme se v pořádku dostaly až na místo, kde jsme opravdu byly ubytované.

Hodně opilé uleháme do postelí a během chvilky usínáme. Těšíme se na další den, protože nás čeká co? Stěhování do nového bytu a taky první oficiální párty s ostatními Erasmus studenty.

Opět pár fotek na závěr :-)

Koupelna v našem hotelovém pokoji

Záchod :-D

Sprcha

Pokoj

Nejlepší výhled z pokoje!

Tres vinos blanco!

Kamarád Pasqual a za ním náš skvělý Mario (ach bože!)

Rozmazaný ale krásný výhled z Antoniova bytu

Hasta luego!

Nikouš a Peťka

Den D - odlet

Nastal den D ...

Po 6 měsících a 18 dnech jsme se konečně dočkaly a vyrážíme vstříc novým zážitkům. Nebyly bychom to my, kdyby cesta proběhla bez problémů. Jelikož jsme letěly z Brna, nepředpokládaly jsme, že by se něco mohlo po cestě stát.

Když jsme spolu letěly poprvé do Anglie, odlétaly jsme z Krakowa a to byl děs. Poláci měli objížďky na každém kroku. Poslední kilometr od letiště, už jsme si opravdu myslely, že budeme muset vystoupit z auta a dojít to pěšky. Naštěstí jsme měly jen malá zavazadla a tak bylo v pohodě, když jsme konečně dorazily na letiště. 30 minut před odletem!

Naše další cesta, tentokrát z Anglie, nebyla o nic lepší. Odlétaly jsme z Londýn – Stansted. Tudíž letiště, které není úplně v centru. Spolu s letenkou jsme si zakoupily taky lístek na autobus, který nás měl zavést na místo. Na internetu bylo napsané, odkud přesně autobus odjíždí, a že jezdí každých 20 minut. Ten den jsme neměly žádné plány a tak jsme se rozhodly, že půjdeme do Přírodovědného muzea. Muzeum bylo fajn a bylo obrovské, takže nějaký čas nám zabralo, než jsme jej prošly. Samozřejmě nám opět zbyl nějaký ten čas, tak jsme si ještě řekly, že zajdeme na oběd. No…nebudeme to prodlužovat… na obědě jsme byly samozřejmě déle než jsme původně chtěly, cesta pro zavazadla trvala taky o něco dýl… cesta na místo, odkud nás měl odvážet autobus taky… klasika… když jsme se konečně dostaly na nádraží začaly jsme hledat naše nástupiště… bylo to nástupiště „K“. Musíme pochválit angličany, jak perfektně to mají značeno. Už z dálky bylo naprosto přesně vidět písmena od A až po J. Na druhé straně naopak od L až po Z. Ano, máte pravdu, písmeno K tam není. Ptaly jsme se všech, které jsme potkaly, a nikdo nám nedokázal poradit. Až nakonec nějaký pán bez domova, který to tam měl očividně zmapované lépe než všichni ostatní, nás poslal správným směrem. Samozřejmě nám po celou dobu, co jsme pobíhaly venku, pršelo. Spíše to byl chcanec jako prase. No nic, stojíme na nástupišti, čekáme na bus, který jezdí každých 20 minut a jehož cesta trvá cca 50 minut. Autobus přijel. Asi o 40 minut později a cesta netrvala 50 minut, ani 60 minut. Trvala krásných 90 minut. Takže klasicky jsme na letiště dorazily asi 40 minut před odletem, prostě pohoda J

Tím jsme chtěly říct, že když spolu někam letíme, dá se předpokládat, že cesta nebude probíhat tak, jak by měla.

Tudíž je pondělí 15. 9. 2014 asi 6:30 a Nikouš se vydává z Ostravy a Peťka z Vizovic na letiště do Brna. Asi po hodině cesty, se Peťka dostává do kolony zhruba 40 km před Brnem. Tak to poslušně hlásí Nikoušovi, aby se tomu vyhnuly a jely jinudy. Každých 5 minut si voláme, jak to tak vypadá a kde zrovna jsme. V rádiu hlásí, že máme počítat se zpožděním asi hodinu. Super! Asi po 40 minutách čekání se kolona rozjíždí a Peťka pádí směr letiště. Nikouš poslechl a sjel z dálnice za včas. Ale tak, nebyl by to Nikouš, kdyby se jejich nová cesta samozřejmě neopravovala a ony tak nemusely objíždět objížďku :-D No sranda. Nakonec se úspěšně potkáváme na letišti, odbavujeme se, loučíme se a letíme.

Naše první cesta byla z Brna do Londýna. Náš let měl zpoždění asi 40 minut, ale kupodivu jsme přistáli na čas. V Londýně jsme si vyzvedly zavazadla a šly k dalšímu odbavení. Tentokrát už Londýn – Sevilla. 

Nakoupily jsme si náš oblíbený Meal Deal společně s nejlepším KitKatem s burákovým máslem v Bootsu a mohly jsme pokračovat dál. Cesta utekla jako voda a my jsme se ocitly ve slunném Španělsku J Proběhlo odbavení, vyzvedly jsme si kufry a šly čekat na odvoz.

Vedro bylo jako prase a my čekaly. A čekaly, a čekaly, a čekaly. Už jsme přemýšlely, jak to vyřešíme, když náš odvoz nepřijede. Avšak v tom nám přišla SMSka, že se náš drahý Javier (už to není Pedro :-( ), o něco zpozdí, a že jej máme očekávat v tmavě modrém Volskwagenu Golf (3 dveřový!!!). Přidáváme fotku, jak toto auto vypadá. Opravdu ideální pro transport z letiště, když vezete 3 lidi a každý má dva docela velké kufry!

Můžete vidět, že kufr je opravdu ideální pro převoz zavazadel.

Asi po 40 minutách se objevil. Díky bohu mluvil anglicky, takže všechno bylo jakž takž v pohodě. Sice jsme nevěřily, že se mu podaří nacpat naše kufry dovnitř, ale podařilo. Tři kufry do kufru a další dva na zadní sedák. Sice jsme tam byly jako sardinky, ale svůj účel náš dopravce splnil. Po hodině cesty jsme dorazily do Huelvy, zavezl nás až k hotelu, ubytovaly jsme se a úplně vyřízené kolem půlnoci ulehly do postele.

Omlouváme se, ale s internetem je to tady prozatím na houby, takže články budeme zatím přidávat jen minimálně. Další článek bude o našem prvním dni v Huelvě, hledání bytu, poznání prvních přátel a taky o tom, že když se zeptají, jestli s nimi zajdeme na „one beer“, stejně jako v Česku, to rozhodně neznamená jedno pivo J

Na závěr ještě pár fotek z první dne J

Ahoooj Londýne!

První část cesty splněna :-) London - Stansted

Důkaz, že jsme v Anglii opravdu byly, i když jen 4 hodiny a to na letišti 

To, na co jsme se těšily celý let!

Ahooooj Španělskooo

Bezpečné přistání v Seville :-)

Hasta luego!

Nikouš a Peťka 

Jak to všechno pokračovalo - 1 den do odletu

Už je to skoro tady… zítra odlétáme :-)

Fíííha, taky jste tak napjatí, jak to s námi nakonec všechno dopadne? My teda jo :-D

Abychom si shrnuly, co všechno už máme (pořád to opakujeme dokola hlavně kvůli nám, né kvůli vám, vy nikam neletíte :-P).

Táákže:

-          Letenky - check

-          Pojištění - check

-          Bankovní účty - check

-          Podepsaná finanční dohoda - check

-          Doprava z letiště - check

-          Ubytování v Huelvě - chcek

Pro začátek snad ty nejdůležitější věci máme. Dopravu z letiště už počítáme za vyřízenou, jelikož se nám po delší odmlce ozval náš báječný dopravce, říkejme mu třeba Pedro. Prý s námi opravdu počítá, dokonce připsal i místo, kde se sejdeme, a když by se nám náhodou zpozdilo letadlo, tak na nás i chvíli počká. Tedaaa, to je luxus. Thanks mate :-D

Takže to by bylo a teď ještě to ubytování v Huelvě. Na první noc jsme si zajistily přespání v hotelu a další den bychom se už rády nastěhovaly do našeho bytečku. Rozhodně musíme zmínit, že hotel jsme vybíraly zejména podle jeho umístění. Takže co nejblíž našemu novému bytu, abychom se potom nemusely tahat s kufry přes celou Huelvu, že?

No jo, ale to by to nebyla žádná sranda, kdyby nám náš úžasný realitní makléř, říkejme mu třeba Pedro, nenapsal, že si napřed dáme sraz v jeho kanceláři. Ano, hádáte správně, ta je přesně na druhém konci Huelvy. Tak to vypadá, že jsme nakonec vybraly opravdu velmi dobře umístěný hotel. Možná to zkusíme příště trochu míň promyslet :-D Ale co, kdo ví, jak to všechno ještě dopadne. Beztak nás Pedro nechá hned na letišti, kde budeme muset přespat, takže se do žádného hotelu nedostaneme, a jeho umístění budeme mít v tu chvíli v paži :-D

Vypadá to, že teď už nám nezbývá nic jiného než se sbalit. 20 kg velký kufr, 10 kg malý kufr. Jako fakt? Na půl roku v zahraničí bez maminky s 30 kg? Dobrý fór. Ale co, nejsme srabi, výzva přijata!

To jak se sbalíme, řešíme už tak tři čtvrtě roku. Áno, déle než jakékoliv letenky, bankovní účty, ubytování atd. … Nevadí nám, že asi nebudeme mít kde bydlet, ale jak se sbalíme??? :-D Malou nevýhodou je, že letíme na zimní semestr, což pro nás znamená sbalit jak letní věci, tak i nějaké podzimní/zimní.

Teď si asi říkáte na co teplé oblečení, když letíme do Španělska, ALE ono tam sice je teplo a krásné počasí, a v zimě tam nebude sníh ani teploty pod nulou. Jenže i jejich skvělých asi tak 15°C není úplně na letní šatičky :-) Takže jsme si samozřejmě napsaly seznamy věcí, které potřebujeme, vzájemně si je přeposlaly a doplňovaly. Nutno podotknout, že jsme opravdu jen doplňovaly, nic ze seznamů jsme nevyškrtly!

V průběhu balení jsme si samozřejmě psaly přesné množství věcí, které si každá vezeme. Ano i počty kalhotek, párů ponožek a podprsenek. Protože to by byl asi fakt průšvih, kdyby jedna z nás měla o jedny kalhotky víc :-) Z balení jsme docela zoufalé, když to všechno vidíme tak nějak pohromadě a jsme si jisté, že takhle se do kufru a hlavně do hmotnosti rozhodně vlézt nemůžeme.

Po prvním předběžném vážení zjišťujeme, že to možná zas až tak těžké nebude. Tím, že od začátku počítáme s tím, že 30 kg je prostě 30 kg, tak to moc nepřepalujeme a vybíráme fakt důležité věci (např. 3 sluneční brýle, laky na nehty, plyšáky, polštářky, náhrdelníky a tak) :-D

I když to původně vypadalo, že není šance se sbalit, povedlo se.  A i kdybychom náhodou něco důležitého zapomněly, máme tam přece jen hodně blízko Primark, takže prostě když tak něco dokoupíme.

Důkaz toho, že jsme se opravdu sbalily!!!

Kontrolujeme poslední důležité věci – pas, letenky, peníze, … a jdeme spát. Na dlouhou dobu naposledy v našich milovaných domovech, v pohodlných postelí a v teplých peřinách (to je dost důležité, protože ve Španělsku nás čekají tak akorát prostěradla jako přikrývky – hlavně super na zimu!)

Mějte se tady krásně, skládejte básně a další příspěvky očekávejte už ze zahraničí. Raději moc nepíšeme, že konkrétně z Huelvy, protože kdo ví, kde nakonec skončíme ;-)

Hasta luego!

Nikouš a Peťka

P.S. – Moc nevíme, jak to bude ze začátku s internetem, ale snad se někde napojíme co nejdřív, abychom vám mohly nahlásit jak to všechno (ne)zvládáme. A když se nenapojíme, maminky, nebojte se, mobily máme, ozvem se ;-)

P.S.₂ – Let‘s go, čekuj to denně, protože my si jedem užívat, takže i náš blog bude žít. Snad :-D Lajkuj, komentuj a záviď :-D Vtípek – jenom nás prostě sleduj, protože tě zajímá, jak se máme ;-)

Jak to všechno pokračovalo - 1 týden do odletu

Už se nám to blíží, co? :-)

Máme před sebou posledních pár dní doma a poslední šanci zařídit, co ještě není zařízeno :-)

Bankovní karty přišly (včetně Nikoušovi ze spořitelny, která rozhodně v termínu přijít neměla!), což nám spadl docela velký kámen ze srdce a konečně můžeme řešit další věci. Pro nás momentálně nejdůležitější - doprava z letiště a ubytování.

Co se týče dopravy z letiště, na Facebooku někdo psal, že nabízí odvoz z letiště v Seville do Huelvy. Jelikož přistaneme kolem 9 večer, kdy už nám žádný autobus nejede, tak jsme se toho docela chytly. Dotyčnému jsme se ozvaly, odepsal, že není problém, že jsme domluveni, napsal přibližnou částku, kolik bude chtít a tím to hasne. A už i tyto informace z něj taháme přes 10 dní. Začínáme chápat, proč se o Španělech říká, že mají pořád na všechno čas... je to děs... takže dopravu nějak zařízenou máme, ale dost možná nás nikdo nevyzvedne... uvidíme :-D

Dále ubytování v Huelvě - to jsme neřešily moc dopředu, jelikož jsme se dočetly, že je ideální začít zařizovat ubytování až po příjezdu, ale přece jen bychom byly rády, kdybychom už měly něco jistého trochu dopředu, že? :-) A tak jsme si našly nějaký byteček (opět přes FB) - každá bychom měla mít svůj pokoj, obývák, koupelnu a kuchyň. Byt není úplně v centru, ale je hodně blízko naší univerzity El Carmen (alespoň se tedy domníváme, že budeme studovat zrovna v této oblasti, nikdo nám totiž úplně přesně neřekl, jestli studujeme v El Carmen nebo La Merced :D) a hlavně, je blízko Primarku!!! Díky bohu!!! Takže momentálně jsme ve fázi, kdy se domlouváme s majitelem... komunikace opět výborná! Asi jako s někým, kdo nás má vézt z letiště! Palec nahoru, pánové! Takže opět... uvidíme! Byt snad rezervovaný máme, teď už jen doufat, že bude vypadat tak, jako na fotkách a nebudou žádné problémy :-)

Utíká to jako voda, v dalším článku už se budeme balit!

Hasta luego!

Nikouš a Peťka

Jak to všechno pokračovalo - 2 týdny do odletu

Opět Vás zdravíme a divíme se, že stále čtete :-)

Máme tady začátek září a došly jsme k názoru, že bychom možná mohly něco začít řešit, když za 14 dní odlétáme :-)

Je pravdou, že jednu z nejdůležitějších věcí již zařízenou máme - letenky, ale co se týče ubytování, pojištění, platebních karet, cesty z letiště v Seville do naší Huelvy atp. ... to jsme zatím moc neřešily. Teda řešily, ale jen tak, že jsme si o tom psaly a říkaly jsme si, že už bychom to měly začít řešit. Tak jo, teď je ten čas, kdy už opravdu musíme! JAKO FAKT!

První zařizujeme cestovní pojištění - rozhodly jsme se pro pojištění s ISICem (http://www.isic.cz/pojisteni/isic-rocni-pojisteni-s-dlouhodobymi-vyjezdy/), které doporučovali ostatní studenti, kteří již někdy dříve vyrazili na Erasmus. Vyšlo nás cca na 2000,-- a je platné rok. Taaakže žůůžo, první věc splněna :-) No splněna.... Nikouš napřed svůj ISIC ztratila a musela si vyřizovat úplně nový .., ale potom si konečně pojištění zařídit mohla a už bylo opravdu splněno.

Dále se nám ozvali ze školy, že by bylo fajn, kdybychom se stavily podepsat finanční dohody, ať jako vědí, kam nám mají posílat stipendium a taky ať my víme, kdy nám vůbec bude chodit, že. No jo, kam nám vlastně mají posílat stipendium? Takže začínáme řešit bankovní účet - 2 týdny před odletem :-)

Na internetu projíždíme všechny možné banky, hledáme, jaké mají podmínky, a vybíráme tu nejlepší. Popravdě všechny stojí za houby a žádná nenabízí to, co chceme my (výběry z bankomatů a platby kartou v obchodech v zahraničí zdarma nebo za co nejnižší poplatek). Přemýšlíme, že zůstaneme u naší České spořitelny a obětujeme 120,-- za každý výběr z bankomatu. No přemýšlíme.... Ještě musíme zmínit, že Nikouš je štístko, takže kromě ztraceného ISICu, jí taky v září skončila platnost bankovní karty a bylo jí sděleno, že jí rozhodně nestihne nová přijít do té doby, než odletíme :-(

Na poslední chvíli se dozvídáme o báječné nabídce UniCredit Bank – U konto pro mladé – doporučujeme!!! (Díky mamce Šťastové, která si stěžovala, že tady není zmíněna, takže DÍKY MAMI – palec nahoru!) A tak běžíme zařizovat nové účty. Je čtvrtek, my potřebujeme kartu nejpozději další týden v pátek. Počítejte kolik je to pracovních dní? Ano, je to 7. Můžete hádat, kolik pracovních dní trvá výroba nové karty? Ano, je to 7. Zatímco Peťce paní sděluje, že se nemá obávat, že jí karta určitě přijde, Nikoušovi řeknou, že s tím moc počítat nemá, že se jim jen málokdy stane, že by karta přišla v termínu. Chudák holka!

Ale co, účet zařízen, frčíme do školy podepsat finanční dohodu. Holky ze zahraničního nám přejí šťastnou cestu, ať si to prý užijeme, a že kdyby něco, máme jim napsat. Pffff :-D Jelikož nám zatím odepsaly asi na 1 % emailů, budeme doufat, že zrovna jejich pomoc opravdu potřebovat nebudeme :-)

Další nudný, dlouhý článek u konce. Zbývá nám týden do odletu :-)

Hasta luego!

Nikouš a Peťka

Jak to všechno pokračovalo

Ahoooj :-)

Jsme tu zase s dalším nudným článkem o tom, co vše předchází samotnému pobytu na Erasmu :-)

Od té doby, co nám sdělili, že jsme se na Erasmus dostaly, se docela dlouho nic moc nedělo. Až na to, že jsme musely odevzdat Learning agreement (LA) a Application form (AF), naše univerzita v Huelvě měla termín do konce června 2014, ale liší se to. S AF nebyly žádné problémy, ale podobu LA měnili asi 3 krát a do poslední chvíle jsme netušily, jestli už opravdu vyplňujeme správný formulář.

Do LA se musí zapisovat předměty, které jsme si vybraly na zahraniční univerzitě, a které tam chceme studovat. Poté jsme si musely najít podobné předměty na naší české univerzitě (pro nás – Ostravská univerzita), oběhat učitele, zda nám tyto předměty po splnění ve Španělsku uznají, zajít za katedrovým koordinátorem, nechat si všechno podepsat a potom zanést na zahraniční oddělení.

Klasicky jsme byly zmatené jako lesní včely. Za nikým jsme se na uznávání nějakých předmětů domlouvat nebyly a zhruba hodinu předtím, než se měl LA odevzdat, jsme začaly vybírat předměty, které chceme studovat a k nim potom hledaly nějaké české obdobné :-)

Něco jsme našly, zapsaly, nechaly potvrdit a odevzdaly. Už jsme si myslely, že máme vyhráno, ale to by bylo přece jenom trochu nudné a tak se naše Universidad de Huelva rozhodla, že všechny předměty, které nabízela, změní! Jupííí!!! Z našich původních 5 vybraných předmětů zbyly 2. A tak to všechno, co už jsme jednou podstoupily, začalo znova :-(

Vybrat nové předměty, najít obdobné na OU, domluvit se s vyučujícími, zda nám je uznají, nechat podepsat katedrovým koordinátorem a odevzdat na zahraničním. Nevíme proč, ale opět se nám nějakou záhadou podařilo přeskočit jeden malý nepodstatný krok "domluvit se s vyučujícími, zda nám je uznají". Zase ten stejný jako minule. Zajímavé ... :-)

Opět na poslední chvíli odesíláme naše LA a doufáme, že už nikdo nic nezmění a taky, že už nebudeme muset jít za naším skvělým katedrovým koordinátorem, který o Erasmu neví vůbec nic. Děkujeme za vaše cenné rady! Palec nahoru pro vaši funkci ;-)

Dále musíme zmínit, že takto dobře informováno je i naše celé zahraniční oddělení. Nevíme, jestli je to proto, že se přechází na nový ErasmusPlus a nebo toho vědí tak málo vždycky. Je to děs, vážení!

Mezitím, co tady to všechno řešíme, nám průběžně od konce dubna přicházejí emaily od nějaké/ho Isabel z Huelvy, u které/ho si pořád ještě nejsme jisté, jestli je to žena nebo muž. Vítá nás na jejich univerzitě, píše nám různé organizační věci, informuje nás o ubytování, o předmětech, o orientačním týdnu atd.

Asi v polovině července nám přichází email, že nám přeje hezké prázdniny a že nás až do září nebude zatěžovat dalšími zprávami. Konečně chvíle klidu :-)

O prázdninách moc Španělsko neřešíme, jen čekáme na nějaké fajn letenky. Už od začátku jsme rozhodnuté, že chceme letět někdy v půlce září i přes to, že škola začíná až 29. 9. 2014. Chceme mít dostatek času zorientovat se v Huelvě, najít si ubytování a ještě si snad i trochu užít moře :-)

Na začátku srpna 2014 letenky nalezeny a tak kupujeme. Odlétáme 15. 9. 2014 z Brna do Sevilly (s přestupem v Londýně - je potřeba se trochu podívat po světě, když už, že ;-)).

Ukončujeme druhý dlouhý a nudný článek, ale pro ty, co se rozhodují, jestli vyjet na Erasmus - tak stejně důležitý jako první :-)

Hasta luego!

Nikouš a Peťka

Jak to všechno začalo

Byl začátek zimního semestru - září 2013. A Nikouš prostě jen tak začala přemýšlet o Erasmu. Mluvila o tom tak často, až nakazila Peťku. A tak se ty dvě prostě rozhodly, že vyrazí do světa :-)

Nejprve jsme vymýšlely, kam se tedy vydáme. Malý problém byl v tom, že zrovna od roku 2014 už to nebyl jen Erasmus, ale ErasmusPlus a tak se veškeré podmínky začaly měnit a s tím i smlouvy se školami v zahraničí. V podstatě až někdy do Vánoc, jsme byly rozhodnuté, že jedeme do Anglie. Kde jinde se totiž naučit dobře anglicky, že? Ale to by nám Anglii nesměli úplně vyškrtnout ze seznamu. Někdy po novém roce k nám dorazil seznam s novými školami, a tak jsme se mohly začít rozhodovat znova.

KDO JEDE NA SEVER - JEDE ZA STUDIEM, KDO JEDE NA JIH - JEDE NA JEDNU VELKOU NEKONEČNOU PARTY :-)

Upřímně, komu by se chtělo do Norska, Finska nebo Švédska? Příroda je tam možná krásná, školy kvalitní, ale ta zima :-( A když už máme někde půlroku žít, tak ať si to užíváme a je nám tam dobře J

Takže se náš výběr docela zúžil - Portugalsko nebo Španělsko.

Zapsat jsme si mohly dvě školy a tak jsme si na první místo napsaly Portugalsko - Lisabon a na druhé Španělsko - Huelvu.

Lisabon jsme upřednostnily z toho důvodu, protože jsme předpokládaly, že tím, že je to hlavní město, tak to tam bude o něco lepší s angličtinou a lépe se nám bude shánět ubytování, ale také jsme počítaly s tím, že tam bude dráž.

Huelvu jsme vybraly proto, že ze všech španělských univerzit, které jsme měly na výběr, byla studenty hodnocena nejlépe, co se týče přístupu k Erasmus studentům, nabídky předmětů v anglickém jazyce .... a .... no dobře .... je u moře a mají tam Primark! A je to venku, to jsou hlavní důvody, proč Huelva!!!

To byl první krok, vybrat kam vůbec chceme jet. Dále jsme musely, tušíme do konce ledna 2014, odeslat přihlášku na Erasmus společně s motivačním dopisem, který měl být dlouhý zhruba na 1 A4 (a měl obsahovat - kdo jsme, co studujeme, kdy chceme na Erasmus vyjet, něco málo o nás, v jakém jazyce chceme studovat, kde chceme studovat a proč jsme si vybraly tu danou univerzitu).

Toto všechno se nám podařilo a přihlášky i s motivačními dopisy jsme v posledním možném termínu odeslaly! Jupííí :-)

Třetím krokem bylo již samotné výběrové řízení - polovina února 2014. Nijak jsme se nepřipravovaly. Jen těsně předtím, jsme si několikrát přečetly naše motivační dopisy a vyrazily. O tom, že jsme přišly mezi prvními, ale na řadu jsme se dostaly asi až po dvou hodinách, jen proto, že jsme měly strach jít hned ze začátku, pomlčíme :-)

První šla na řadu Peťka, která hned všem oznámila, že je za ní její kamarádka, a že rozhodně chtějí jet spolu, a ať se ani nepokoušejí poslat každou jinam - hrdinka :-)

Pohovor probíhal samozřejmě v angličtině, ale víceméně v pohodě. Až na to, že nerozuměla hned prvnímu dotazu, potom na ni začali mluvit španělsky a na závěr naznačili, ať s Portugalskem nepočítáme, protože do Španělska mají více volných míst. Hodně podobný byl potom i pohovor Nikouše :-)

Stres z nás konečně opadl a teď už nám zbývalo jen čekat na výsledky. Buď to vyjde, nebo ne :-)

Slavnostně oznamujeme, že 28. února 2014 nám přišel email, že nás obě na Erasmus vybraly.

(logicky, jinak bychom si asi nezaložily blog o Erasmu :-P)

A my mohly začít plánovat! To je to, co nám jde nejlíp :-D

Tímto ukončujeme první, příšerně dlouhý a nudný článek, ale docela nutný, jelikož bez tohohle všeho by žádný Erasmus nebyl :-)

Tak zatím! – Hasta luego!

Nikouš a Peťka