Den 3 - aneb dožeň, co se dá
V pátek nás čekal poslední den, kdy jsme mohly
obchodit ostatní památky a zajímavosti z Barcelony, které jsme
v předchozích dnech nestihly. Jelikož jsme už viděly většinu z toho,
co jsme chtěly, moc nám toho na pátek nezbývalo a tak jsme měly před sebou velmi
klidný a pohodový den. Hned ráno jsme se vydaly na Plaza de Espana, kde jsme
vyjely na takovou menší vyhlídku a měly možnost porozhlédnout se po celé
Barceloně. Jelikož nám počasí opravdu přálo, výhled byl překrásný.
Z tohoto náměstí jsme se vydaly směrem
k Magické fontáně, u které jsme udělaly jen pár fotek a pokračovaly dál,
jelikož jsme měly v plánu vrátit se k ní večer. Později se dozvíte proč J
Od Magické fontány jsme se prošly
k Národnímu muzeu umění, kde jsme si daly jen rychlou svačinku a
šplhaly jsme do o něco menšího kopce, než předchozí den, a to
k Olympijskému stadionu.
Olympijský stadion byl otevřený, takže jsme mohly
nahlédnout i dovnitř. No, byl to prostě stadion, ale už jen to, že jsme věděly,
že byl Olympijský, nás nadchlo a přišlo nám, že je naprosto neskutečný a úplně se
liší od běžných stadionů J
Tím v podstatě veškeré naše plány na dnešní den
skončily. Víc už jsme z Barcelony vidět nepotřebovaly, a i když je zde
určitě mnohem víc k vidění, na našem „wish
listu“ to bylo vše (až na Magickou
fontánu za tmy). Tak jsme se rozhodly, že si zajdeme do města na oběd,
znovu se projdeme k Sagradě Famílii, kde nafotíme další sérii fotek, kdyby
ty z přechozího dne nebyly dostatečně dobré, sedneme si na kávu a budeme
si užívat poslední hodiny v Barceloně.
 |
| Úplně jsme zapomněly zmínit, že po cestě k Sagradě jsme se zastavily ještě na Krönut :-) |
Kolem 6 večer jsme se pomalu vydávaly opět
k Plaza de Espana, kde jsme si zašly na večeři, pochodily po obchodech a
již za tmy jsme se přesunuly k Magické fontáně. Jde o to, že vždy o
víkendu večer (počínaje pátkem) nám
nabízí velkolepou podívanou – hru světla, hudby a vody hrající tisíci barvami.
Vypadá to moc pěkně a efektně a připomíná trochu Křižíkovou fontánu na pražském
Výstavišti (to jsme obšlehly
z nějaké jiné webové stránky, protože jsme nevěděly, jak jinak to popsat,
ale naprosto to sedí) J Takže přesně v 8 hodin tato
podívaná začala. Vždy 15 minut tryská voda za zvuků moderní hudby a 15 minut za
zvuku klasiky. Byla to opravdu krásná podívaná, a i kdyby se vám nepodařilo
navštívit Barcelonu přes víkend, Magickou fontánu rozhodně nevyškrtněte ze
zajímavostí, které vidět. Za světla nebo za tmy.
Následoval už jen přesun do hostelu, sbalit se a jít
na kutě, jelikož jsme musely vstávat o půl 4 a přesunovat se na letiště.
Celou noc jsme spaly docela špatně, jelikož jsme
měly strach, že zaspíme, takže jsme nespaly skoro vůbec. O půl 4 vstávačka,
chystačka, dobalovačka a frčíme na letiště. Náš perfektní plán – 4:20 vycházíme
z hostelu, 4:39 nám odjíždí metro, 4:45 jsme na Plaza de Espana odkud nám
4:50 jede autobus přímo na letiště. Tam jsme 5:22 a 6:15 můžeme v klidu
odletět.
No, jenže první problém nastal, když jsme přišly
k metru – bylo zavřené! Tak co teď, třeba se otevírá o půl 5 a třeba taky
ne. Chytáme první taxi, které vidíme a naskakujeme do něj. Necháváme se odvézt
na Plaza de Espana, kde snad chytneme autobus. Mezitím náš taxikář jede
samozřejmě tou nejdelší cestou, kterou dokázal najít. Jen tak letem světem se
mu mrkneme na licenční průkaz a zjišťujeme, že fotka zhruba 50 letého pána na
průkazu rozhodně neodpovídá tomu, kdo nás veze. No nic, doufáme, že dorazíme
v pořádku. Za 10 euro se necháváme vyložit na Plaza de Espana a jdeme
najít autobus. Tam zjišťujeme, že první jede v 5:00, ale to jen na
terminál T1, my potřebujeme na terminál T2 a ten vyjíždí 5:30 (cesta trvá
zhruba 30 minut – takže logicky – nestíháme!) Obíháme další autobusy a hledáme
nějaký, co nás dostane na letiště. Na poslední chvíli nacházíme, ještě levnější
než všechny předchozí, nasedáme, odjíždíme!
Po 30 minutách jsme na letišti, a jdeme rovnou
k letištní kontrole. Všechno jde v pohodě až do té doby, než se Peti
rozbije kufr a to tak, že se jí urve celé horní madlo a tak jej zbytek pobytu
musí nosit v rukou (a jelikož moc
nedbá na letištní předpisy, tak v něm bylo rozhodně o dost víc než
povolených 10kg – dobře jí tak) a do té doby než si vyberou Nikušin kufr,
který úplně celý a naprosto důkladně překontrolují. Vytahají naprosto všechno
co v něm je a po jednom kontrolují.
Naštěstí nic, co by nebylo povolené, v kufru
nebylo a tak jsme se přesunuly k letadlu, nastoupily, hned po vzletu
usnuly a za necelé 2 hodiny už jsme se probudily v Paříži. Teda skoro
v Paříži, ale o tom až příště J
Hasta luego!
Nikouš a Peťka
Žádné komentáře:
Okomentovat