Barcelona - krok za krokem - 1. DEN

V dalším článku se vám pokusíme popsat, jak jsme si Barcelonu naplánovaly na 3 dny, které jsou podle nás na návštěvu tohoto města optimální, ale možná by rychlejším lidem stačily 2.

První den by se dal nazvat jako: Co dělat v Barceloně, když prší?

Ráno jsme šly na snídani v hostelu, ale jelikož jsme si přispaly (asi do půl deváté), zbyly na nás už jen sušenky. Když jsme vyrazily do města, venku bylo zataženo a chladno, ale na to jsme byly připravené a nepřekvapilo nás to. Nejprve jsme šly na nejznámější ulici Barcelony, La Rambla, což je prostě ulice plná obchodů a restaurací. Za povšimnutí tady stojí La boqueria market, ve kterém najdete nejrůznější sladkosti, ovoce, ale i ryby, občerstvení a prostě všechno jídlo, na které si vzpomenete. Na konci La Rambly je 60 metrů velká socha Kryštofa Kolomba, který ukazuje prstem směrem na Indii, čili na jeho původní místo plavby. Socha se nachází hned u přístavu, kde nám začalo lít jako z konve. A to nepřeháníme. Kousek od přístavu je obrovské Akvárium, do kterého jsme původně nechtěly, ale kvůli počasí jsme tam nakonec zavítaly. Vstupné je docela vysoké, studenti mají s ISICem slevu 10%, takže nás to po slevě vyšlo na 18euro. Kdo umí počítat, ví, že bez ISICu je vstup 20 éček a to už je docela šílené. A jestli to stálo za to? Byla to krásná podívána, spoustu žraloků a ryb nejrůznějších barev i tvarů, které jsme nikdy v životě neviděly, ale přišlo nám, že je to spíše pro atrakce pro děti. Pokud máte hezké počasí, raději 18 euro investujte do něčeho jiného J

Po obědě, který tady nemá ani smysl zmiňovat, jelikož to žádné typické španělské jídlo nebylo J, jsme se procházely po Barceloně, ale opět nám začalo pršet, tentokrát ale i s bouřkou, a tak jsme zaběhly do blízkého Picassova Muzea. Ačkoli nám umění nic tak moc neříká, tohle jsme si ujít nenechaly, navíc, když nám pán na pokladně řekl, že studenti mají vstup zdarma J ! Čímž jsme ušetřily asi 11 euro, které tady chtějí za vstup, a to se vyplatí! Takže všem doporučujeme, muzeum je obrovské a zajímavé i pro neznalce umění, jako jsme my. 

Dále jsme se vydaly do Olympijského přístavu, který jsme si představovaly asi trošku jinak. Trošku víc olympijský, a né jako obyčejný přístav. Šly jsme kousek po pláži a kochaly se výhledem na moře a začínaly jsme zjišťovat, co každý na Barceloně vidí. Je totiž skvělá! Po tom, co jsme dorazily do přístavu už nás začínaly bolet nožinky nohy, tak jsme se vydaly zpátky na La Ramblu do skvělého místa Chök. Kdo má rád sladké, ať neváhá a hned tam běží. Mají tam donuty, makronky, klasické španělské churros, a spoustu dalších dobrot. My jsme se ale zaměřily na krönuty, což je spojení crossiantu a donutu. A byl to absolutně chuťový orgasmus! Všem vřele doporučujeme navštívit, my se tam nestavily jen jednou J

Asi tak nějak jsme zakončily první den. Prozatím s Barcelonou naprosto spokojené a zvědavé, co si pro nás připravila v následujících dnech :-)

Hasta luego!

Nikouš a Peťka

Barcelona – doprava, ubytování

Konečně Vám přinášíme velmi očekávaný článek o našem tripu do Barcelony a Paříže.

Jelikož jsme na cestách strávily celkem 7 dní, viděly jsme spoustu zajímavých míst a zažily mnoho zážitků, rozhodly jsme se, že pro větší přehlednost rozdělíme naše výletování do více článků.

V prvním článku se zaměříme na to, jak se do Barcelony dostat, jakou dopravu zvolit z letiště, po Barceloně a jak z ní pohodlně a co nejlevněji odcestovat a také tip, kde se ubytovat J

Začneme pěkně od začátku – letenky jsme si koupily zhruba měsíc a půl dopředu – tudíž v půlce ledna. Jednosměrná letenka Sevilla – Barcelona s příručním zavazadlem nás vyšla na 21 euro (všechny částky budou uváděny za osobu) se společností Ryanair.

Cestu do Sevilly jsme zvolily opět s BlaBlaCarem – 5 euro. Vezl nás sympatický pán, kterému jsme hned na začátku sdělily, že nemluvíme španělsky a tak s námi celou cestu nepromluvil ani slovo. Ale dopravil nás tam, kam měl, a tak jsme byly spokojené. V Seville jsme měly ještě dost času, tak jsme si zašly na kávu/džus a poté se vydaly dalším autobusem z Plaza de Armas už na letiště (cena autobusu - 4 eura). Jelikož jsme jely zrovna v dopravní špičce, cesta trvala místo 20 minut skoro hodinu.

Kontrola na letišti byla bez problému, a tak už se jen čekalo na otevření brány a odlet. Bohužel asi 30 minut před odletem nám bylo oznámeno, že máme dvě hodiny zpoždění. Nedalo se nic dělat a místo očekávaného odletu 19:15 jsme odlétaly až v 21:05. Let proběhl v pořádku a zhruba o půl 11 jsme se ocitly v Barceloně. Naskočily jsme na první autobus, který jsme viděly a ten nás odvezl do centra města (5,90 euro).

Po 20 minutách jsme se ocitly na Plaza de Espana, která nás ohromila, a už v tu chvíli nám bylo jasné, že Barcelonu jen tak nějaké město nepřekoná J Trochu jsme pobloudily, dostaly se na metro, kde jsme si koupily jednosměrnou jízdenku (2,2 eura) a vydaly jsme se směr náš hostel. Když jsme vylezly z metra, chtěly jsme se zeptat na cestu, ale nikde nikdo, jen zaměstnanci z restaurací, kteří pomalu zavírali. Naštěstí jsme našly nějaký menší obchůdek, jehož majitel mluvil anglicky a tak nás navedl správným směrem k našemu hostelu. Tam byla velmi milá obsluha, která nám sdělila veškeré potřebné informace pro ubytování, dala mapku a my se mohly jít ubytovat.

Co se týče hostelu maximálně doporučujeme - http://holahostal.com/ - který jsme si našly přes www.booking.com

Jedná se o moderní hostel, v centru města, s příjemným personálem. My jsme chtěly co nejvíce ušetřit a tak jsme si zamluvily dvě postele v 16 lůžkovém ženském pokoji. Celkově nás každou vyšlo ubytování se snídaní na 44 euro za 4 noci a to se vyplatí J

Upřímně je 16 lůžek docela hodně, ale věděly jsme, že v hostelu budeme stejně jenom přespávat. Navíc je to výborná možnost k seznamování se s novými lidmi (ale nesmíte to vychytat tak jako my a mít hned vedle sebe Polky nebo Rusky J ).

Co se týče snídaní, také naprostá spokojenost. Podávaly se každé ráno od 7 do 10 hodin. První den jsme byly unavené a tak jsme vstávaly až v 9 hodin – přišly jsme na snídani a tam už nic kromě sušenek, corn flakes a mléka nebylo. I přes to jsme si ale vybraly a další den už raději vstávaly dřív, abychom snídaně stihly. Každé ráno byly připraveny toastové chleby, máslo, marmelády, Nutella, šunka, sýr, musli, cornflakes, mléko a sušenky. A na pití džusy, káva s mlékem, bez mléka, kakao, čaj nebo voda. Tudíž vybrat si mohl opravdu každý.

Po snídani jsme si ještě na chvíli lehly a každý den něco málo před 10 jsme vyrážely. Ke většině důležitých památek se dá dorazit pěšky. Jelikož jsme měly na Barcelonu 3 celé dny a všechno jsme si dobře naplánovaly, nebylo zas až tak kam spěchat, a tak jsme opravdu každý den hodně chodily. Když už jsme ale potřebovaly někam přejet, jako dopravu jsme zvolily metro a koupily jsme si lístek za 10,2 eura. V ceně tohoto lístku bylo 10 jízd a mohlo jej využívat více osob. Takže 5 jízd nám každé bohatě stačilo a na nějakých pár přejetí metrem se to rozhodně vyplatilo.

V sobotu jsme z Barcelony odlétaly brzo ráno – 6:15. Tudíž z hostelu jsme musely odjíždět již něco málo po 4. Měly jsme perfektně naplánovanou cestu – JENOMŽE! to bychom nebyly my, aby se něco nepokazilo. O tom ale až v dalším článku. Jen co se týče finanční stránky – musely jsme dát 10 euro za taxi a nechat se zavést na Plaza de Espana a odtamtud autobusem až na letiště (2,15 euro), na který mimochodem platila i původní jízdenka na 10 jízd, kterou jsme si zakoupily.

VELKÝ TIP!!!

 Pokud přiletíte do Barcelony a budete se chtít dostat do centra nebo zpátky – vyhněte se autobusu s názvem Aerobus. Pokud máte trochu času, porozhlédněte se po autobuse číslo 46. Jedná se klasickou MHD a ušetříte kolem 7,5 eura J

Prozatím asi tak.

Další článek by měl být přidán zítra a v něm se dozvíte, co všechno jsme viděly nebo neviděly a jak jsme si celkově Barcelonu užily J

Hasta luego guapos!

Nikouš a Peťka

Sevilla FC : Atletico Madrid

V dnešním článku se vám pokusíme nastínit náš výlet do Sevilly za fotbalem. Jak k tomu došlo, že dvě holky, které fotbalu nerozumí a stále nechápou, co to je ofsajd, se rozhodly vyjet na španělskou ligu? To je tak, když máte chytré kamarády a ti vám řeknou, že jedou všichni, tak u toho nemůžete chybět. Tak jsme poslechly a rozhodně jsme u toho nechyběly.

Nejdříve je třeba říct, že se tady nebudeme pokoušet rozebírat fotbalovou stránku věci. Na to bychom rozhodně neměly koule odvahu. Jak bychom taky mohly, když naše fandění na fotbale bývalo na hřišti ve Vizovicích (Bratřejově – ahoj všichni! <3 ) či Václavovicích. Takže to berte s rezervou, my víme, že tomu nerozumíme :-)

Celý výlet začali plánovat kluci a nejdůležitější věc - lístky, byly v jejich režii. Nejprve chtěli jet na Real Madrid, u čehož jsme se chytaly. Přece jen, kdo by neznal Ronalda? Kluci, kteří už byli v Madridu na fotbale, platili 95 euro za lístek. Ronaldo neRonaldo, tolik za něco, čemu nerozumíme, nedáme. Naštěstí jsme kousek od Sevilly, kde tamní fotbalový klub chce za lístek 25 euro, což je pro nás snesitelné. Teď už jen začít googlit, na co že to vlastně jdeme. Ptaly jsme se kamarádů, který tým je lepší a komu fandit. Ti asi úplně nechápali, jak my dvě se můžeme vydat za fotbalem.

V neděli jsme se teda měli sejít v Huelvě na autobusovém nádraží, ze kterého jsme jeli do Sevilly. Někdo to ale trošku spletl (nevyjadřuji se), a na autobusáku jsme byli o hodinu dříve. Takže jsme si zašli ještě v Huelvě na kávu. Seděli jsme na sluníčku s výhledem na palmy a to byl prostě skvělý start skvělého dne. V jednu už jsme nasedali do autobusu, ve kterém asi za 10 minut Tomek vytáhl z igelitky dvě flašky tinta, aby nám ta cesta rychleji utekla.

Po příjezdu do Sevilly jsme se velice rychle prošli městem, hlavně abychom našli pizzerii Dominos, kde jsme plánovali oběd. V prvním Dominos byla fronta tak na hodinu, tak jsme našli jednu kousek od stadionu a vyrazili tam. V Dominos bylo all you can eat- a na to my slyšíme. V podstatě to funguje tak, že každý má neomezené množství pití, předkrm v podobě česnekových bagetek, kuřecích křidýlek a pečených brambor s dipem a samozřejmě neomezené množství pizzy. Na začátek jsme objednali 3, a pak už jsme jen doobjednávali. Plán jít se projít na Plaza de Espaňa se ukázal jako nereálný, když jsme dojídali asi pátou pizzu a nemohli jsme se ani zvednout.

Pak už jsme šli teda na stadion, aby si Tomek stihl koupit „šálík“ kvůli kterému asi na tento zápas jel a bez něho bychom nemohli odjet. V obchodě mu šálík vzala nějaké starší paní, tím myslíme okolo 70 let, s tím, že má klubovou slevu a on tak ušetří. Takže jde vidět, že tady fandí úplně každý. Na stadionu jsme se rozdělili na českou a polskou skupinu, jelikož jsme lístky kupovali zvlášť a každý jsme byli v jiném sektoru. Paní u pokladny sice říkala, že možná se vedle najdou nějaké volné místa, abychom seděli pohromadě, ale okolo nás teda nebyla volná ani sedačka :-)

Než zápas začal, měly jsme v plánu fandit Atleticu. Tam jsme se přece jen na nějaké jméno chytaly. Když ale začínal zápas a celý stadion začal zpívat Sevillskou hymnu, při které jsme měly husí kůži, bylo rozhodnuto. Dneska fandíme Seville. Byl to totiž asi úplně nejlepší okamžik, když se i malé děti chytly za ramena a hrdě zpívaly, až jsme litovali, že neumíme taky text. Pro ukázku vám sem hodíme video z jiného zápasu, kde Sevillští fanoušci zpívají. Je to totiž neskutečné.

https://www.youtube.com/watch?v=1B66j7qKWRw

Teď bychom prosily, aby fotbaloví experti zavřeli obě oči, jelikož bude následovat náš velice stručný popis zápasu a bude velice VELICE neodborný. Když jsme se zorientovaly, kdo má jakou barvu dresu a která branka je ,,naše“, ponořily jsme se do hry jako bychom byli Španělé. Kdejaký faul jsme komentovaly s rukama nad hlavou, nadávali jsme (i španělsky!) a Honza nám trpělivě vysvětloval, co se to píská, proč je rohový kop a proč přímý a další věci, které nám zůstávaly záhadou. Když v prvním poločase nějaký hráč Sevilly střelil tyčku, vyskočili jsme společně s celým stadiónem na nohy. Sem tam padly nějaké žluté karty, ale pro nás byla podstatná jedna věc: kdy přijde hrát jediný hráč, kterého známe, Torres? Naše přání se naplnilo v druhém poločase, kdy jsme si všimli, že celý stadión začíná neskutečně bučet a pískat. Jelikož jsme byli šťastní, že ho uvidíme hrát, nadšeně jsme zajásali. Jakou chybu jsme udělali, došlo první Honzovi a okamžitě nám dával ruce dolů. V našem okolí se na nás totiž začali dívat velice nenávistně.

V druhém poločase se teda hra ještě zlepšila, byla napínavá a padaly samé žluté karty, které jsme opět komentovali jako praví a nefalšovaní fanoušci. Bučeli jsme a mávali šálami, ačkoli jsme tu klubovou neměli. Jelikož asi ještě v 70. minutě stále nepadl gól na žádné straně, začali jsme v duchu fandit i Atleticu, hlavně aby nějaký gól padl. No, asi jsme fandili málo, konečný výsledek byl 0:0, ale ani to nám nezabránilo si skvěle tento zápas užít.

Musíme říct, že ačkoli naše fotbalové zkušenosti jsou nulové, byl to skvělý zápas, viděli jsme krásně na hřiště a Sevilla má tak neskutečné fanoušky, že vás to donutí fandit, i kdybyste nechtěli. Jak jsme psali na začátku, fandí totiž úplně všichni, malí, velcí, celé rodiny. Byl to parádní zážitek, na který určitě nezapomene! 

Za skvělé fotky děkujeme Honzušovi a jeho iPhonu <3

My jdeme balit kufry, protože zítra vyrážíme směr Barcelooona a Paříííž.

Hasta luego!!!

Nikouš a Peťka

Poslední dny zimního a první dny letního semestru v Huelvě!

Zdravíme všechny, opět po pauze. Jak se ukázalo, pár dní před zkouškami jsme byly velice produktivní - odklidily jsme nepořádek, který se válel několik dní na zemi, vyčistily štětce na líčení, protřídily skříně a jelikož pořád bylo nějak moc času na učení, rozhodly jsme se ho zpříjemnit napsáním článku, který ale publikujeme až po delší době.

Jak z nadpisu vyplývá, lidem, kteří jsou na Erasmu pouze jeden semestr (chudáci), pomalu končí nejlepší dny jejich studijního pobytu (důležité je slovo studijní!). Podle toho taky vypadá program posledních dní: každý den nějaká rozlučková párty nebo večeře. A tím každý den myslíme opravdu každý den. Nikoho nezajímá, že jste zmožení z předchozího dne, pěkně se z toho vyspat a jedeme na novo.

Abychom tady nepsaly jen o tom, jak chodíme každý den do obchodu, co máme hned naproti a vybíráme jim regály s tintem (vínem, lambruscem, …), zmíníme se o naprosto skvělé restauraci, kterou jsme v posledním týdnu navštívily dokonce 2x. Jde o čínskou restauraci WOK, kde zaplatíte 9 euro a můžete sníst, co chcete, takže tzv. all you can eat.

Poprvé jsme šli v menší skupině 8 lidí (převážně Čechů), takže jsme si v poklidu vybírali z naprosto skvělého jídla od sushi po grilovaná žebra, typickou španělskou šunku jamón či zmrzlinu s jahodami. Podruhé se nás domluvilo trošku víc, asi 25 lidí, takže u stolů s jídlem nastal menší boj. I tak jsme byli ale všichni spokojeni a opět jsme ochutnali něco nového a dobrého. Ve WOKU mají opravdu všemožné mořské potvory, ale i žáby a podobné věci.

Jak se tady krátí čas lidem okolo, zjišťujeme, že někteří nám budou opravdu chybět a bude to tady bez nich takové prázdné. Na druhou stranu, odjedou i lidé, kteří nám chybět nebudou a upadnou v zapomnění celkem rychle J. Mezi ně určitě nepatří naše skvělá Andrejka, která nám již před týdnem odletěla. S jejím odletem nastal jeden velký problém: Kdo s námi bude bydlet?

Na tuto otázku jsme se snažily najít odpověď ode dne, co se Andrejka rozhodla odjet zpátky do Česka. Nejdřív jsme myslely, že budeme bydlet s našimi skvělými Polkami v úplně jiném bytu, ale ty si našly docela drahé ubytování (zato ale krásné a my tam budeme každý den, Anetko :-D ). Nakonec jsme se rozhodly, že se nám nechce stěhovat tolik věcí, které jsme tady za ten půl rok nashromáždily (a že toho není málo) a začaly jsme si hledat někoho nového k nám. Když jsme si podaly „inzerát“ na Facebook skupinu našeho Erasmu, ozvalo se nám docela dost holek, převážně z Turecka, ale žádná si nebyla 100% jistá a chtěla byt nejdříve vidět (což se nedivíme). Nakonec se to všechno sešlo ani nevíme jak a v den, kdy měla Andrejka odjíždět, se k nám na byt přišla podívat Tany z Turecka a už neodešla. Byt se jí zalíbil a tak jsme si ji tady nechaly J

Dnes, když dopisujeme článek, tak už všichni naši kamarádi z prvního semestru odjeli. Obrečeli jsme to jako želvy – kluci, holky… prostě všichni! Ale není divu, půl roku společného života v zahraničí se vám vryje do paměti, ať chcete nebo ne a odjíždí se odtud opravdu těžko.

Největší pozdravy posíláme Andrejce, Lukimu, Marťovi, Kmínkům – Marleně a Kamilovi, Marťasovi Nemčekovi, Bartkovi, Kasii, Karole, Ines, Beatrice, Ines 2, Philovi, Beatce a Andresovi!!!

„It’s not good bye – it’s see you soon.“

O to víc jsme se tady ale prozatím stmelili s těmi, kteří s námi bojují už od prvního semestru a plánujeme výlety, obědy, večeře a partyparty.

V nejbližší době nás čeká zase to, co v prvním semestru – obcházet učitele a žadonit, ať nás vezmou do jejich předmětu, i když neumíme španělsky. Ale je pravdou, že už za sebou máme španělský kurz – úroveň A1 – a tak jim tvrdíme, že španělsky umíme un poco – trošku. A ideálně ať nám dají nějaké „special conditions“ (speciální podmínky), pro absolvování jejich předmětu J Klasika!!! Tak uvidíme, jak to všechno dopadne.

No, a když už jsme se zmínily o plánování výletů, tak musíme říct, že náš první větší výlet v letním semestru nás čeká již teď v neděli, kdy s pár kamarády vyrážíme do Sevilly na zápas Atletico Madrid – Sevilla (moc nevíme, která bije, ale jedou všichni, tak jsme chtěly jet taky a pokud máte nějaký tip komu fandit, tak sem s ním!). Tam budeme zůstávat až do úterý, odkud letíme na 4 dny do Barcelony a potom na 3 dny do Paříže J

Takže prozatím asi tak. Podle nejnovějších informací to vypadá, že po tomto výletu si pobudeme asi tak týden ve škole – pokud budeme mít nějaké předměty – a poté se vydáme auty na výlet do Valencie a po Andalusii, ale to je zatím vše v plánování.

Klasicky pár fotek:

Zatím se mějte a brzo se ozveme.

Nikouš a Peťka

Sevilla

Doháníme co jsme zameškaly a hned přihazujeme další článek. No dobře, máme dělat věci do školy a učit se... a tak raději píšeme články.

Sevillu jsme si naplánovaly hned na další víkend po příletu. Jak už jsme zmiňovaly několikrát, je od nás pouhou hodinu cesty autobusem, ale my jsme to vychytaly! Když nemusíme, tak nejezdíme autobusem, ale BlaBlaCar. Což je pro nezasvěcené doprava s naprosto cizími lidmi jejich autem a nikdy nemáte jistotu, že vás zavezou tam, kam jste se domluvili. Navíc, když tři chytré Češky v tom autě prostě usnou a vůbec jim nevadí, že se možná probudí v Maroku s burkou na hlavě. Ale dost těch vtípků!

Je to tedy doprava autem s lidmi, kteří si dají inzerát na internet. Tak či tak na to určité místo jedou a prostě jen využijí toho, že mají místo v autě a vezmou vás s sebou. A je to tedy většinou levnější než jakákoliv jiná doprava.

My jsme tedy našly pána, který jel do Sevilly a druhý den se vracel ve stejnou dobu jakou jsme potřebovaly, takže jsme se s ním svezly potom i domů. Byl to sympaťák, přijel na čas, dopravil nás přesně tam, kam jsme chtěly a všechno proběhlo bez problémů. A taky jsme díky BlaBla ušetřily cca 10 euro. A to se vyplatí!

Po příjezdu jsme se šly ubytovat do hostelu, který byl moc hezký, velmi blízko centra a za dobrou cenu. Doporučujeme - Hostel Urban Sevilla

V hostelu jsme dostaly mapku se zakreslenými nejdůležitějšími památkami a vyrazily. V Seville jsme byly na dva dny a tak jsme si podle toho i naplánovaly naše pochůzky.

První den jsme navštívily Metropol Parasol - neboli UFO - což je vyhlídka s restaurací. Nějaké fotky už jsou na FB a něco málo přihodíme i pod článek.

Potom jsme se prošly k nějakému kostelu, který byl na mapce zaznačen jako důležitý, ale nám to nic moc neřeklo a víc nás zaujaly stromy obsypané pomeranči :-)

A třetím "významným bodem" byly nějaké 4 monumenty, což vůbec nevíme co byly a ani je nemůžeme najít na mapě, takže nejspíš taky úplně významné nebyly. Tam nás zase o něco víc zaujaly kola, které jsme si mohly půjčit na projížďku po Seville, a které jsme si stejně nakonec nepůjčily.

Večer jsme se chtěly jít projít k řece, ale začalo nám pršet, takže jsme prochodily jen nějaké obchody a šly spát.

V sobotu jsme vyrazily kolem 10. Musíme podotknout, že tentokrát nám počasí vyšlo a celý den bylo nádherně. Prvním bodem bylo najít hezkou pekárnu/cukrárnu/kavárnu, abychom si zašly na snídani. Samozřejmě jsme po cestě nenarazily na nic, co by nás zaujalo a tak jsme šly rovnou k památkám. První zastávka byla u Sevillské katedrály, která je 3. největší v Evropě! Potom jsme pokračovaly k Alcázaru, což byla dříve maurská pevnost, dnes královský palác. Po Alcázaru jsme si zaskočily konečně na snídani do Dunkin Coffee, kde měly úplně skvělé donuty <3 Dále jsme šly k Plaza de Espaňa, ale po cestě jsme potkaly něco jako ruské kolo, na které jsme si samozřejmě zašly, pokochaly jsme se krásným výhledem a pokračovaly dál. Plaza de Espana je náměstí, které vypadá moc hezky a je propojeno s krásnými zahradami. Dále jsme se procházely kolem řeky, až jsme došly k Torre del Oro neboli Zlaté věži a potom k  Plaza de Toros, což je jedna z arén, ve které jsou ještě pořád povoleny býčí zápasy.

Tím skončila naše procházka po památkách. Následoval už jen oběd, nákupy suvenýrů a večer jsme opět odcestovaly zpátky do Huelvy.

Zase je to na chvíli vše. Fotky budou pod článkem. Máme teď před zkouškami, tak se tady nic moc neděje. Ale pokud na nás zase přijde prokrastinace, určitě něco sesmolíme :-P

A jelikož to někteří z vás dočetli až sem, za odměnu přikládáme krátké video ze Sevilly. Video vypadá, že je natáčeno na kalkulačku a upravováno v malování, ale věřte, že na Barcelonu a Paříž už to vytuníme :-)

Odkaz přímo zde.

Hasta luego

Nikuša, Peťka a Andy