Sevilla FC : Atletico Madrid

V dnešním článku se vám pokusíme nastínit náš výlet do Sevilly za fotbalem. Jak k tomu došlo, že dvě holky, které fotbalu nerozumí a stále nechápou, co to je ofsajd, se rozhodly vyjet na španělskou ligu? To je tak, když máte chytré kamarády a ti vám řeknou, že jedou všichni, tak u toho nemůžete chybět. Tak jsme poslechly a rozhodně jsme u toho nechyběly.

Nejdříve je třeba říct, že se tady nebudeme pokoušet rozebírat fotbalovou stránku věci. Na to bychom rozhodně neměly koule odvahu. Jak bychom taky mohly, když naše fandění na fotbale bývalo na hřišti ve Vizovicích (Bratřejově – ahoj všichni! <3 ) či Václavovicích. Takže to berte s rezervou, my víme, že tomu nerozumíme :-)

Celý výlet začali plánovat kluci a nejdůležitější věc - lístky, byly v jejich režii. Nejprve chtěli jet na Real Madrid, u čehož jsme se chytaly. Přece jen, kdo by neznal Ronalda? Kluci, kteří už byli v Madridu na fotbale, platili 95 euro za lístek. Ronaldo neRonaldo, tolik za něco, čemu nerozumíme, nedáme. Naštěstí jsme kousek od Sevilly, kde tamní fotbalový klub chce za lístek 25 euro, což je pro nás snesitelné. Teď už jen začít googlit, na co že to vlastně jdeme. Ptaly jsme se kamarádů, který tým je lepší a komu fandit. Ti asi úplně nechápali, jak my dvě se můžeme vydat za fotbalem.

V neděli jsme se teda měli sejít v Huelvě na autobusovém nádraží, ze kterého jsme jeli do Sevilly. Někdo to ale trošku spletl (nevyjadřuji se), a na autobusáku jsme byli o hodinu dříve. Takže jsme si zašli ještě v Huelvě na kávu. Seděli jsme na sluníčku s výhledem na palmy a to byl prostě skvělý start skvělého dne. V jednu už jsme nasedali do autobusu, ve kterém asi za 10 minut Tomek vytáhl z igelitky dvě flašky tinta, aby nám ta cesta rychleji utekla.

Po příjezdu do Sevilly jsme se velice rychle prošli městem, hlavně abychom našli pizzerii Dominos, kde jsme plánovali oběd. V prvním Dominos byla fronta tak na hodinu, tak jsme našli jednu kousek od stadionu a vyrazili tam. V Dominos bylo all you can eat- a na to my slyšíme. V podstatě to funguje tak, že každý má neomezené množství pití, předkrm v podobě česnekových bagetek, kuřecích křidýlek a pečených brambor s dipem a samozřejmě neomezené množství pizzy. Na začátek jsme objednali 3, a pak už jsme jen doobjednávali. Plán jít se projít na Plaza de Espaňa se ukázal jako nereálný, když jsme dojídali asi pátou pizzu a nemohli jsme se ani zvednout.

Pak už jsme šli teda na stadion, aby si Tomek stihl koupit „šálík“ kvůli kterému asi na tento zápas jel a bez něho bychom nemohli odjet. V obchodě mu šálík vzala nějaké starší paní, tím myslíme okolo 70 let, s tím, že má klubovou slevu a on tak ušetří. Takže jde vidět, že tady fandí úplně každý. Na stadionu jsme se rozdělili na českou a polskou skupinu, jelikož jsme lístky kupovali zvlášť a každý jsme byli v jiném sektoru. Paní u pokladny sice říkala, že možná se vedle najdou nějaké volné místa, abychom seděli pohromadě, ale okolo nás teda nebyla volná ani sedačka :-)

Než zápas začal, měly jsme v plánu fandit Atleticu. Tam jsme se přece jen na nějaké jméno chytaly. Když ale začínal zápas a celý stadion začal zpívat Sevillskou hymnu, při které jsme měly husí kůži, bylo rozhodnuto. Dneska fandíme Seville. Byl to totiž asi úplně nejlepší okamžik, když se i malé děti chytly za ramena a hrdě zpívaly, až jsme litovali, že neumíme taky text. Pro ukázku vám sem hodíme video z jiného zápasu, kde Sevillští fanoušci zpívají. Je to totiž neskutečné.

https://www.youtube.com/watch?v=1B66j7qKWRw

Teď bychom prosily, aby fotbaloví experti zavřeli obě oči, jelikož bude následovat náš velice stručný popis zápasu a bude velice VELICE neodborný. Když jsme se zorientovaly, kdo má jakou barvu dresu a která branka je ,,naše“, ponořily jsme se do hry jako bychom byli Španělé. Kdejaký faul jsme komentovaly s rukama nad hlavou, nadávali jsme (i španělsky!) a Honza nám trpělivě vysvětloval, co se to píská, proč je rohový kop a proč přímý a další věci, které nám zůstávaly záhadou. Když v prvním poločase nějaký hráč Sevilly střelil tyčku, vyskočili jsme společně s celým stadiónem na nohy. Sem tam padly nějaké žluté karty, ale pro nás byla podstatná jedna věc: kdy přijde hrát jediný hráč, kterého známe, Torres? Naše přání se naplnilo v druhém poločase, kdy jsme si všimli, že celý stadión začíná neskutečně bučet a pískat. Jelikož jsme byli šťastní, že ho uvidíme hrát, nadšeně jsme zajásali. Jakou chybu jsme udělali, došlo první Honzovi a okamžitě nám dával ruce dolů. V našem okolí se na nás totiž začali dívat velice nenávistně.

V druhém poločase se teda hra ještě zlepšila, byla napínavá a padaly samé žluté karty, které jsme opět komentovali jako praví a nefalšovaní fanoušci. Bučeli jsme a mávali šálami, ačkoli jsme tu klubovou neměli. Jelikož asi ještě v 70. minutě stále nepadl gól na žádné straně, začali jsme v duchu fandit i Atleticu, hlavně aby nějaký gól padl. No, asi jsme fandili málo, konečný výsledek byl 0:0, ale ani to nám nezabránilo si skvěle tento zápas užít.

Musíme říct, že ačkoli naše fotbalové zkušenosti jsou nulové, byl to skvělý zápas, viděli jsme krásně na hřiště a Sevilla má tak neskutečné fanoušky, že vás to donutí fandit, i kdybyste nechtěli. Jak jsme psali na začátku, fandí totiž úplně všichni, malí, velcí, celé rodiny. Byl to parádní zážitek, na který určitě nezapomene! 

Za skvělé fotky děkujeme Honzušovi a jeho iPhonu <3

My jdeme balit kufry, protože zítra vyrážíme směr Barcelooona a Paříííž.

Hasta luego!!!

Nikouš a Peťka

Poslední dny zimního a první dny letního semestru v Huelvě!

Zdravíme všechny, opět po pauze. Jak se ukázalo, pár dní před zkouškami jsme byly velice produktivní - odklidily jsme nepořádek, který se válel několik dní na zemi, vyčistily štětce na líčení, protřídily skříně a jelikož pořád bylo nějak moc času na učení, rozhodly jsme se ho zpříjemnit napsáním článku, který ale publikujeme až po delší době.

Jak z nadpisu vyplývá, lidem, kteří jsou na Erasmu pouze jeden semestr (chudáci), pomalu končí nejlepší dny jejich studijního pobytu (důležité je slovo studijní!). Podle toho taky vypadá program posledních dní: každý den nějaká rozlučková párty nebo večeře. A tím každý den myslíme opravdu každý den. Nikoho nezajímá, že jste zmožení z předchozího dne, pěkně se z toho vyspat a jedeme na novo.

Abychom tady nepsaly jen o tom, jak chodíme každý den do obchodu, co máme hned naproti a vybíráme jim regály s tintem (vínem, lambruscem, …), zmíníme se o naprosto skvělé restauraci, kterou jsme v posledním týdnu navštívily dokonce 2x. Jde o čínskou restauraci WOK, kde zaplatíte 9 euro a můžete sníst, co chcete, takže tzv. all you can eat.

Poprvé jsme šli v menší skupině 8 lidí (převážně Čechů), takže jsme si v poklidu vybírali z naprosto skvělého jídla od sushi po grilovaná žebra, typickou španělskou šunku jamón či zmrzlinu s jahodami. Podruhé se nás domluvilo trošku víc, asi 25 lidí, takže u stolů s jídlem nastal menší boj. I tak jsme byli ale všichni spokojeni a opět jsme ochutnali něco nového a dobrého. Ve WOKU mají opravdu všemožné mořské potvory, ale i žáby a podobné věci.

Jak se tady krátí čas lidem okolo, zjišťujeme, že někteří nám budou opravdu chybět a bude to tady bez nich takové prázdné. Na druhou stranu, odjedou i lidé, kteří nám chybět nebudou a upadnou v zapomnění celkem rychle J. Mezi ně určitě nepatří naše skvělá Andrejka, která nám již před týdnem odletěla. S jejím odletem nastal jeden velký problém: Kdo s námi bude bydlet?

Na tuto otázku jsme se snažily najít odpověď ode dne, co se Andrejka rozhodla odjet zpátky do Česka. Nejdřív jsme myslely, že budeme bydlet s našimi skvělými Polkami v úplně jiném bytu, ale ty si našly docela drahé ubytování (zato ale krásné a my tam budeme každý den, Anetko :-D ). Nakonec jsme se rozhodly, že se nám nechce stěhovat tolik věcí, které jsme tady za ten půl rok nashromáždily (a že toho není málo) a začaly jsme si hledat někoho nového k nám. Když jsme si podaly „inzerát“ na Facebook skupinu našeho Erasmu, ozvalo se nám docela dost holek, převážně z Turecka, ale žádná si nebyla 100% jistá a chtěla byt nejdříve vidět (což se nedivíme). Nakonec se to všechno sešlo ani nevíme jak a v den, kdy měla Andrejka odjíždět, se k nám na byt přišla podívat Tany z Turecka a už neodešla. Byt se jí zalíbil a tak jsme si ji tady nechaly J

Dnes, když dopisujeme článek, tak už všichni naši kamarádi z prvního semestru odjeli. Obrečeli jsme to jako želvy – kluci, holky… prostě všichni! Ale není divu, půl roku společného života v zahraničí se vám vryje do paměti, ať chcete nebo ne a odjíždí se odtud opravdu těžko.

Největší pozdravy posíláme Andrejce, Lukimu, Marťovi, Kmínkům – Marleně a Kamilovi, Marťasovi Nemčekovi, Bartkovi, Kasii, Karole, Ines, Beatrice, Ines 2, Philovi, Beatce a Andresovi!!!

„It’s not good bye – it’s see you soon.“

O to víc jsme se tady ale prozatím stmelili s těmi, kteří s námi bojují už od prvního semestru a plánujeme výlety, obědy, večeře a partyparty.

V nejbližší době nás čeká zase to, co v prvním semestru – obcházet učitele a žadonit, ať nás vezmou do jejich předmětu, i když neumíme španělsky. Ale je pravdou, že už za sebou máme španělský kurz – úroveň A1 – a tak jim tvrdíme, že španělsky umíme un poco – trošku. A ideálně ať nám dají nějaké „special conditions“ (speciální podmínky), pro absolvování jejich předmětu J Klasika!!! Tak uvidíme, jak to všechno dopadne.

No, a když už jsme se zmínily o plánování výletů, tak musíme říct, že náš první větší výlet v letním semestru nás čeká již teď v neděli, kdy s pár kamarády vyrážíme do Sevilly na zápas Atletico Madrid – Sevilla (moc nevíme, která bije, ale jedou všichni, tak jsme chtěly jet taky a pokud máte nějaký tip komu fandit, tak sem s ním!). Tam budeme zůstávat až do úterý, odkud letíme na 4 dny do Barcelony a potom na 3 dny do Paříže J

Takže prozatím asi tak. Podle nejnovějších informací to vypadá, že po tomto výletu si pobudeme asi tak týden ve škole – pokud budeme mít nějaké předměty – a poté se vydáme auty na výlet do Valencie a po Andalusii, ale to je zatím vše v plánování.

Klasicky pár fotek:

Zatím se mějte a brzo se ozveme.

Nikouš a Peťka

Sevilla

Doháníme co jsme zameškaly a hned přihazujeme další článek. No dobře, máme dělat věci do školy a učit se... a tak raději píšeme články.

Sevillu jsme si naplánovaly hned na další víkend po příletu. Jak už jsme zmiňovaly několikrát, je od nás pouhou hodinu cesty autobusem, ale my jsme to vychytaly! Když nemusíme, tak nejezdíme autobusem, ale BlaBlaCar. Což je pro nezasvěcené doprava s naprosto cizími lidmi jejich autem a nikdy nemáte jistotu, že vás zavezou tam, kam jste se domluvili. Navíc, když tři chytré Češky v tom autě prostě usnou a vůbec jim nevadí, že se možná probudí v Maroku s burkou na hlavě. Ale dost těch vtípků!

Je to tedy doprava autem s lidmi, kteří si dají inzerát na internet. Tak či tak na to určité místo jedou a prostě jen využijí toho, že mají místo v autě a vezmou vás s sebou. A je to tedy většinou levnější než jakákoliv jiná doprava.

My jsme tedy našly pána, který jel do Sevilly a druhý den se vracel ve stejnou dobu jakou jsme potřebovaly, takže jsme se s ním svezly potom i domů. Byl to sympaťák, přijel na čas, dopravil nás přesně tam, kam jsme chtěly a všechno proběhlo bez problémů. A taky jsme díky BlaBla ušetřily cca 10 euro. A to se vyplatí!

Po příjezdu jsme se šly ubytovat do hostelu, který byl moc hezký, velmi blízko centra a za dobrou cenu. Doporučujeme - Hostel Urban Sevilla

V hostelu jsme dostaly mapku se zakreslenými nejdůležitějšími památkami a vyrazily. V Seville jsme byly na dva dny a tak jsme si podle toho i naplánovaly naše pochůzky.

První den jsme navštívily Metropol Parasol - neboli UFO - což je vyhlídka s restaurací. Nějaké fotky už jsou na FB a něco málo přihodíme i pod článek.

Potom jsme se prošly k nějakému kostelu, který byl na mapce zaznačen jako důležitý, ale nám to nic moc neřeklo a víc nás zaujaly stromy obsypané pomeranči :-)

A třetím "významným bodem" byly nějaké 4 monumenty, což vůbec nevíme co byly a ani je nemůžeme najít na mapě, takže nejspíš taky úplně významné nebyly. Tam nás zase o něco víc zaujaly kola, které jsme si mohly půjčit na projížďku po Seville, a které jsme si stejně nakonec nepůjčily.

Večer jsme se chtěly jít projít k řece, ale začalo nám pršet, takže jsme prochodily jen nějaké obchody a šly spát.

V sobotu jsme vyrazily kolem 10. Musíme podotknout, že tentokrát nám počasí vyšlo a celý den bylo nádherně. Prvním bodem bylo najít hezkou pekárnu/cukrárnu/kavárnu, abychom si zašly na snídani. Samozřejmě jsme po cestě nenarazily na nic, co by nás zaujalo a tak jsme šly rovnou k památkám. První zastávka byla u Sevillské katedrály, která je 3. největší v Evropě! Potom jsme pokračovaly k Alcázaru, což byla dříve maurská pevnost, dnes královský palác. Po Alcázaru jsme si zaskočily konečně na snídani do Dunkin Coffee, kde měly úplně skvělé donuty <3 Dále jsme šly k Plaza de Espaňa, ale po cestě jsme potkaly něco jako ruské kolo, na které jsme si samozřejmě zašly, pokochaly jsme se krásným výhledem a pokračovaly dál. Plaza de Espana je náměstí, které vypadá moc hezky a je propojeno s krásnými zahradami. Dále jsme se procházely kolem řeky, až jsme došly k Torre del Oro neboli Zlaté věži a potom k  Plaza de Toros, což je jedna z arén, ve které jsou ještě pořád povoleny býčí zápasy.

Tím skončila naše procházka po památkách. Následoval už jen oběd, nákupy suvenýrů a večer jsme opět odcestovaly zpátky do Huelvy.

Zase je to na chvíli vše. Fotky budou pod článkem. Máme teď před zkouškami, tak se tady nic moc neděje. Ale pokud na nás zase přijde prokrastinace, určitě něco sesmolíme :-P

A jelikož to někteří z vás dočetli až sem, za odměnu přikládáme krátké video ze Sevilly. Video vypadá, že je natáčeno na kalkulačku a upravováno v malování, ale věřte, že na Barcelonu a Paříž už to vytuníme :-)

Odkaz přímo zde.

Hasta luego

Nikuša, Peťka a Andy

Cesta domů a zase zpátky

Ahoj, ahoj, ahoj!

Po dost dlouhé době přidáváme další článek, a v tom se trochu zpětně budeme vracet k 16. prosinci, kdy jsme letěly domů na Vánoce.

Asi týden před odletem už to bylo docela k nevydržení a nemohly jsme se dočkat, až přijedeme domů. Hlavní důvody byly samozřejmě vidět rodinu a kamarády, ale taky se ohřát. Jak všude všichni psali, zima ve Španělsku je opravdu krutá. Venku je průměrně 10 - 15°C což vůbec není špatné, ale ono je těch 15°C bohužel i na bytech a to už je trochu horší, jelikož tady není topení a tak není jak byty vytopit. Zároveň nám taky před odletem došel plyn v bombě, takže nám už netekla ani teplá voda. Klasika!

No nic, dočkaly jsme se a 16. prosince večer jsme vyrazily do Sevilly na letiště, kde jsme musely přečkat noc, jelikož letadlo nám letělo v 7 hodin ráno a my se neměly jak jinak dostat. Naštěstí jsme na letišti zjistily, že stejně brzo ráno letí domů i Italové a Poláci, takže jsme noc přečkávali společně a v rámci možností to docela uteklo (i když pokud nebudeme muset, nikdy už na letišti nespíme!).

Nejprve jsme letěly ze Sevilly do Barcelona a poté z Barcelony do Prahy. Lety probíhaly bez problému a 17. prosince jsme konečně pocítily teplo domova (a to doslova).

Jak si každá z nás užívala vánoční svátky asi moc psát nemusíme. Byly jsme rády, že jsme doma a bylo nám dobře. Ale po 3 týdnech nastal opět návrat do naší krásné Huelvy.

Upřímně se ani jedné z nás letět nechtělo. Ale bohužel, musely jsme. A tak jsme se 11. ledna dopoledne všechny zase sešly na letišti v Bratislavě a vydaly se na cestu. První let Bratislava - Miláno byl příšerný. Poprvé v životě jsme zažily obrovské turbulence, kvůli silnému větru, a chvilkami jsme si opravdu myslely, že v letadle umřeme. Ale náš pilot nebyl žádný nováček a bezpečně nás dopravil do Milána, kde jsme rychle vyzvedly kufry, běžely k dalšímu odbavení a v podstatě naskočily už do rozjetého letadla směr Sevilla. Tento let už byl v pořádku, odlet i přistání bylo na čas, zavazadla dorazila. Z letadla jsme přesedly na autobus, který nás dopravil do Huelvy a my se zase ocitly ve vymrzlém bytě, bez teplé vody.

Další den jsme přepojily plynové bomby, konečně se trochu ohřály pod sprchou, upekly buchtu a přitom se ohřívaly u otevřené trouby a celkově jsme si hodně užívaly skvělého Erasmus života.

První dny zase zpátky v Huelvě nebyly nic moc. Bylo nám dost smutno a tak jsme se rozhodly, že si naplánujeme nějaké výlety, abychom se měly na co těšit. Každá z nás ale pojala plánování výletů jinak.

Na prvním výletu jsme se docela shodly - pojedeme do Sevilly, která je 4. největším městem ve Španělsku, a je pouhou hodinu od nás. A my si samozřejmě za celé 3 měsíce neudělaly čas, abychom ji navštívily. Zároveň jsme rezervovaly hostel, ve kterém bylo topení na pokoji. Když už výlet, tak pořádný! :-D

Sevilla se nám ale nezdála jako dostatečná výzva, a bylo nám opravu hodně smutno, tak jsme začaly plánovat dál. Vymyslely jsme let do Barcelony. Termín jsme naplánovaly na začátek března, ale toho už se Andrejka moc nechytala. Plánovala totiž výlet domů. Napořád. A tak Peťka s Nikuší koupily jednosměrné letenky do Barcelony. Ale pořád jim to přišlo málo (na to jak moc jsou smutné), a protože Peťa pořád otravovala s tím, že chce jet do Maroka, Nikuša jí povolila vybrat si jakékoliv jiné město, ale v Evropě. A volba byla jasná PAŘÍŽ!

A tím prozatím uzavíráme naše cestovatelské plány. Už nejsme smutné, ale natěšené, i když na bytě máme pořád asi 14°C.

Prozatím vše. Ještě pár fotek :-)

Italské Alpy <3

Barcelonské letiště, které vypadá spíš jako obchodní centrum, než letiště :-)

Tentokrát trochu jiné zásoby než při první balení. Více potravin, které tady neseženeme a méně oblečení! Slivovice v láhvi od Coca-Coly je samozřejmostí.

Costa při zastávce v Barceloně - pozdrav pro Honzu Bártu, který náš blog asi nečte!

Hasta luego

Nikouš, Peťka a prozatím i Andrejka

Lisabon a něco o tom, jak nám došla teplá voda, čisté oblečení a stejně jsme odjely

Ahoooj!!!

Po docela dlouhé době se opět hlásíme z našeho studijního pobytu :-) Jak už někteří z Vás vědí, tak jsme se rozhodly si to tady prodloužit, protože why not, že? Je nám tady dobře, doma nás čeká tak akorát bakalářka, tak proč si to tady o půl roku déle neužít, když máme tuto možnost :-)

A protože tady jenom nepaříme a nestudujeme, ale taky občas cestujeme (no dobře, byl to náš první větší výlet, ale my se polepšíme), tak jsme se rozhodly, že Vám o tom, jak jsme se měly, něco napíšeme :-)

Ale než začneme se samotným výletem, tak se taky musíme pochlubit, jak fajnově jsme se měly před odjezdem.

Minulý týden tady nebylo zrovna nejhezčí počasí a docela často pršelo, takže nás ani nějak moc nenapadlo prát prádlo, protože by stejně neuschlo. A tak jsme braly zásoby ze skříní, dokud nepřišel čtvrtek (den před odjezdem) a my zjistily, že nemáme čisté oblečení na náš víkend plný zážitků. Venku bylo příšerné počasí a v bytech už je taky docela chladno, takže i kdybychom si ráno vypraly, stejně by to neuschlo. A tak nám nezbylo nic jiného než naběhnout do našeho milovaného Primarku a zbytečně utratit pár kaček za nové oblečení, které jsme vůbec nepotřebovaly. Výborný začátek!

Dále, jak už jsme psaly, žijí tady sto let za opicemi a používají plynové bomby na ohřev vody. Skoro dva měsíce se nám dařilo vyžít s jednou bombou, takže bylo jen otázkou času, kdy v ní dojde plyn. Co myslíte? Nedošla nám den před odjezdem teplá voda? No.... došla! Takže super rychlá studená sprcha byla nutností.

Nedá se nic dělat, ráno odjíždíme, ohřejeme se v hostelu :-)

V pátek máme sraz v 9 hodin u školy. Jediní, kteří přišli na 9, byli Češi, Slováci, Poláci a Rumuni. Zbytek lidí se tak nějak sešel až kolem půl 10 a odjezd byl těsně před 10. Klasika!

Cesta autobusem byla fajn, trvala něco přes 4 hodiny a hned po přejetí hranic jsme poznali, že to už není naše staré známé Španělsko, ale Portugalsko, kde už od samého začátku byla překrásná příroda. Konečně nejenom palmy a písek :-)

Po příjezdu do Lisabonu jsme se šli ubytovat do moc hezkého hostelu - http://www.equity-point.com/es/albergues/equity-point-lisboa/general-information.html - vřele doporučujeme pro kohokoliv, kdo by chtěl jet na pár nocí do Lisabonu. Krásné pokoje, čisto, milý personál, recepce 24 hodin denně, v centru města a snídaně v ceně.

Takže po ubytování jsme znova naskákali do našeho autobusu a jeli se podívat na Belém, Klášter sv. Jeronýma a hoodně zdálky taky na Most 25. dubna a na sochu Cristo-Rei. Což nás dost mrzí, jelikož zrovna tyhle památky (nebo symboly Lisabonu, jak chcete :)) jsme chtěly vidět zblízka. Ale bohužel.

Když jsme přijeli na místo, měli jsme asi hodinu rozchod a potom sraz, že se půjdeme někam společně podívat po památkách. Jelikož jsme Češky, tak jsme si na celou cestu nabalily svačinku, a tak se nám nestalo to, co ostatním 96 spolucestujícím, že je přepadl nepřekonatelný hlad. Tudíž ve svém volnu se všichni kromě nás vydali do McDonaldu a my si mezitím mohly udělat krásné fotky.

Po hodině jsme se sešli, prošli s ostatními všechno, co už jsme viděly, i když oni toho zas až tak moc neviděli, jelikož se setmělo a začala parádní bouřka, takže jsme se rozutíkali do autobusů a odjeli. Jak už to tak bývá, tak se 4 nadšenci ztratili, na což jsme přišli až po nějaké době a tak dva autobusy s 96 lidmi jezdili po Lisabonu a hledali ostatní :-) Po hodině se všichni shledáváme, odjíždíme do hostelu a kolem půlnoci odcházíme na nějakou velkou párty do centra.

Party pro nás byla uspořádána v asi nejdražším klubu, který v Lisabonu našli. Jen při vstupu do klubu byla kontrola horší než na letišti. Ukazovat kabelky, projít scanerem atd. No, takže jsme se tam podívali, zašli si tam na záchod a asi po 15 minutách všichni odešli jinam.

V sobotu ráno byl sraz v 10 hodin a šlo se na památky. Klasicky se vycházelo v 11. Přišli jsme na tramvajovou zastávku, ze které se mělo jet na Hrad Sao Jorge. Tramvaj byla malinká a jezdila asi každých 30 minut. Tak se 40 z nás rozhodlo jít na hrad pěšky. Dorazili jsme tam asi za 20 minut a čekali na ostatní. Čekali a čekali a čekali. Nakonec se po asi 2 hodinách objevil zbytek naší výpravy s tím, že si zašli ještě na kafe ... Bez komentáře raději.

Nálada mezi všemi byla na bodu mrazu. Prošly jsme si hrad a potom jsme se rozhodly, že si zbytek Lisabonu raději projdeme samy. Viděly jsme Kostel bez střechy a Obchodní náměstí, nakoupily jsme suvenýry, zašly si na oběd, potom na kafe a byly jsme spokojené.

V neděli ráno byl sraz v 9 hodin a odjížděli jsme z hostelu do městečka Sintra. Pochopitelně jsme vyjeli v 10 (né, nevymýšlíme si to!). Sintra je malé městečko, které je zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO. Jednalo se o obrovské rozlehlé parky plné různých historizujících staveb. Za parky je celé Sintranské pohoří, které se táhne vlastně až k moři. Vyšplhali jsme na jeden z kopců, prohlédli jsme si krásný výhled a zároveň jsme si prošli Palácio Nacional da Pena. http://www.peacetour.com.tw/images/Product_Page/Europe/Portugal/Palacio%20Nacional%20da%20Pena.jpg

Když už jsme byli dostatečně promrzlý, šli jsme se připojit k ostatním a čekat na autobus, který nás sveze k našemu autobusu do Huelvy. To by se ale nesměl nikdo údajně ztratit a 4 ostatní je šli hledat. Po dalším čekání jsme zjistili, že se nikdo neztratil a mohli jsme konečně odjet.

I přes pár nějakých problémů a stálé čekání na nic jsme si výlet moc užily a těšíme se až zase někam vyrazíme :-)

Hasta luego!

Nikouš, Peťka a Andy