Víkend v Madridu

MADRID

Je tomu přesně měsíc, co jsme přidaly náš poslední příspěvek, tudíž je na čase přidat něco dalšího. A tak jsme se čistě jen kvůli VÁM rozhodly, že pojedeme do Madridu :-D Né, sranda! Pomalu, ale jistě se nám náš Erasmus - STUDIJNÍ pobyt - blíží ke konci, a proto je potřeba využít posledních volných víkendů a hlavně posledních peněz, abychom ještě něco viděly. A být rok ve Španělsku a nepodívat se do hlavního města? To rozhodně ne! Proto jsme si naplánovaly víkendový pobyt v Madridu.

Datum padlo na víkend od pátku 8. 5. do pondělí 11. 5. 2015. Nejprve jsme zvažovaly, jakou zvolit dopravu. Mohly jsme letět, jet vlakem, autobusem, BlaBlaCarem nebo stopem. Letecky nebo vlakem by to bylo nejrychlejší, ale taky nejdražší. BlaBlaCar nevycházel o nic moc levněji a navíc se nám nechtělo strávit 6 hodin v autě s cizím člověkem. Tudíž i stopování vypadlo ze hry. Zbyl nám tedy autobus, který nás vyšel na 26,5 eura/ jedna cesta. Madrid je z Huelvy zhruba 630 km a tak nás čekalo příjemných 8 hodin v buse. Proto jsme se rozhodly vydat se na cestu v 11 hodin večer s tím, že se v autobuse prospíme a krásně čerstvé přijedeme po 6 ráno do Madridu, ubytujeme se a vyrazíme za památkami.

Úmyslně jsme si odpoledne před odjezdem nedaly našeho oblíbeného poobědového šlofíčka (španělsky to zní víc nóbl „siestu“), sbalily jsme se a o půl 11 večer vyrazily na bus. Už když jsme uviděly složení našich spolucestujících, mohlo nám být jasné, že cesta úplně klidná nebude. Většina cestujících se totiž asi rozhodla, že si udělá takovou menší party v buse, nakoupila si alkohol a během celé noci dost nahlas popíjeli. Ale i tak, nebýt tady těch, celkově se v autobuse moc spát nedalo a tak jsme o půl 7 ráno přijely do Madridu nas*ané, unavené a rozhodně né ready  na památky.

Jako první jsme si už tradičně koupily lístek na metro (10 jízd za 12,9 euro) a vydaly se k hostelu. Byl sice dost daleko od centra, ale metrem se dojíždělo snadno, a hlavně byl nejlevnější, který jsme sehnaly, takže spokojenost. Je pravdou, že jsme byly rády, že jsme na tento víkend sehnaly vůbec něco, jelikož v sobotu byl v Madridu fotbal – Real Madrid x Valencie a zároveň Mutua Madrid Open 2015 (tenis, kde vyhrála naše Kvitová, jen tak pro zajímavost), takže všude hrůza lidí a obsazenost hostelů byla 100%.

V 7 ráno jsme tedy bušily na dveře hostelu, kde se nám jako první zjevil šváb, který zrovna podlézal dveře do hostelu – příjemné uvítání. Naštěstí hostel byl ale v pohodě, měly jsme dvoulůžkový pokoj, koupelnou společnou ještě s jedním pokojem a snídani v ceně. Za to všechno jsme každá zaplatila 30 euro za 2 noci. Jak říkáme, to nejlevnější, co jsme na tento víkend sehnaly. Jedinou nevýhodou, ale za to velkou bylo, že jsme neměly wifi na pokoji i přes to, že na internetu bylo psáno, že wifi je všude. Ať chcete nebo ne, internet vládne světem a je ho potřeba. No nedá se. Ale alespoň jsme měly nějakou společenskou místnost, kde internet fungoval. Takže tak.

No nic, kolem 9 jsme vyrazily do víru velkoměsta. I když v sobotu tak brzo ráno se ještě úplně moc o víru mluvit nedalo J Metrem jsme dorazily přímo do centra, zapadly do prvního Starbucksu, stylově si objednaly kávu/čokoládu do kelímku s naším jménem a plánovaly, co všechno chceme během soboty vidět. I když jsme se necítily úplně moc čerstvě, a nemyslely jsme si, že bychom zvládly celou sobotu od rána až do večera chodit po památkách, v plánu jsme měly hodně věcí a buď je stihneme, nebo ne.

Naší první zastávkou bylo náměstí Puerta del Sol neboli Brána Slunce. Je zde místo, od kterého se počítají vzdálenosti španělských silnic (nultý kilometr) a také se tady nachází jeden ze symbolů Madridu - El oso y el Madroño – což je socha, která zobrazuje medvěda pojídajícího plody planiky (rostliny podobné jahodníku).

Další zastávkou byla Plaza Mayor – jedno z nejznámějších náměstí v celém Madridu. Má obdélníkový tvar a po jeho obvodu se nachází budovy vesměs s červenou fasádou. Uprostřed je socha krále Filipa III. Budovy jsou většinou obytné a v jejich přízemí jsou restaurace.

Z tohoto náměstí jsme pokračovaly na velké tržiště San Miguel, kde byla spousta lákavých, ale i méně lákavých pokrmů. Různé sladkosti, míchané nápoje, ovoce, ryby, mořské plody a hlavně nezapomenout na jamóny, ty jsou tady opravdu ve velkém. Neochutnaly jsme nic, protože jak velmi rády říkáme, a to i trochu namyšleně: „My ve Španělsku žijeme už nějaký ten pátek, takže my už to ochutnávat opravdu nepotřebujeme.“ Takže trh jsme proběhly, nafotily a pokračovaly k Palacio Real.

Což je Královský palác, který je oficiálním sídlem španělského krále. Je považován za nejrozlehlejší v západní Evropě, jelikož zaujímá plochu 135 000 m² a má více než 3 418 místností. Dovnitř jsme nešly, ale vstupné pro studenty bylo 6 euro, jinak 11 euro.

Hned naproti se nacházela Katedrála Panny Marie Almudenské, do které jsme se samozřejmě zašly podívat, jelikož to bylo zadarmo. Měly jsme takové štěstí, že tam zrovna začínala svatba a tak jsme se s radostí zúčastnily. Pobrečely jsme si nad tím, jak jsou úplně cizí lidé šťastní a zamilovaní a i přes to, že jsme chtěly, na hostinu už nás nepozvali a my pokračovaly po naší Tour de Madrid.

Prošly jsme kolem Jardines de Las Vistillas, Puerta de Toledo a dorazily k Estadiu Vicente Calderón, což je fotbalový stadion, na kterém hraje své domácí zápasy španělský klub Atlético de Madrid. Odtud je krásná promenáda, přes kterou jsme prošly k modernímu mostu Pasarela Perrault.

Pomalu už přicházel hlad a tak jsme se rozhodly zajít na nějaké dobré tapas. Od Nikušiné sestřenice Gabky jsme dostaly doporučení, na ulici Cava Baja, kde jsou prý nejlepší tapas v Madridu a tak jsme se vydaly na cestu. 

Celkově Gabce děkujeme za všechna doporučení, bez nich bychom byly ztracené a neviděly vše, co za to opravdu stálo. 

Zvolily jsme trasu po ulici Gran Vía de San Francisco a velmi brzo nám došlo proč ten název. Čekal nás kopec jako blázen. Přesně takový jaké jsou v celém San Franciscu. Takže jsme se ve 35°C daly do boje a úspěšně dorazily na plánovanou ulici, vybraly restauraci a hned ve dveřích si poručily dvě velká tinta s ledem, která jsme vypily skoro na ex. Lehce odpočinuté a najezené jsme pokračovaly.

Pomalu jsme se doploužily opět na náměstí Del Sol, kde jsme si hodinku postály u nějakého tanečního vystoupení velmi mladých a nadaných kluků, pokochaly jsme se a šly k Plaza de Cibeles, což je podle nás nejkrásnější náměstí v Madridu. Nachází se zde Palacio de Comunicaciones, což je palác, který vypadá jako katedrála a dříve byl využíván jako ředitelství španělské národní pošty. Dnes slouží jako oficiální madridská radnice. Na tomto náměstí je také Kašna bohyně Kybelé, což je jeden z nejvýznamnějších symbolů města. Zajímavostí je, že kdykoliv vyhraje Real Madrid pohár, fanoušci se zde shromáždí a slaví právě u této kašny.

Od paláce jsme se posunuly k Puerta de Alcalá což je dobře známý památník, ale to je taky vše, co o něm víme, že je známý a měly jsme jej vidět – splněno! :D Teď už nás čekala naše poslední dnešní zastávka Museo del Prado. Jedná se o muzeum a galerii umění, ve které je jedna z nejlepších sbírek evropského umění od dvanáctého po devatenácté století na světě, jejímž základem je dřívější španělská sbírka. Pro nás jako studenty je zde vstup zdarma, jinak si bohužel ale ceny nevybavujeme. Jelikož my si na umění moc nepotrpíme, tak zadarmo to bylo super, ale kdybychom za to měly zaplatit, tak z toho moc nadšené nejsme J

Tím jsme ukončily naši sobotní tour po památkách, vydaly se na večeři a úplně vyřízené přijely kolem 8 na hostel. Kde jsme si jen na 2 minutky ještě v oblečení lehly na postel, že si na chvilku odpočineme. Z naprosto tvrdého spánku jsme se po dvou hodinách probraly, hodily spršku a šly už opravdu plánovaně spát.

Ač jsme to nečekaly, celý den jsme prochodily a viděly spoustu zajímavých věcí.

Už tak je článek dlouhý jako blázen, takže o tom, co jsme viděly druhý den, zase až příště J

Hasta luego!

Nikuša a Peťka

Trip to Andalusia – 5. část – Ronda, Gibraltar

Ronda, Gibraltar

Poslední den, tedy čtvrtek 2. 4., nezačal úplně podle našich představ. Hotel jsme chtěli opouštět nějak kolem 10, ale bohužel pár z nás postihla silná nevolnost, a tak jsme ubytováni zůstali do poslední možné chvíle. Nakonec jsme něco málo po 12 mohli (nebo spíše museli) vyrazit.

První zastávkou byla Ronda, což je město postavené na okraji 100 metrů vysoké rokle. Na památky není úplně nejbohatší, vlastně z památek jsme tam nenavštívili vůbec žádnou, ale spíš šlo o ten výhled. Ronda leží vysoko v horách, ve výšce 750 metrů nad mořem, na skalnatém kopci, který uprostřed dělí hluboký kaňon řeky Guadalevín. Toto město dělí 3 mosty a nejznámější z nich je Puente Nuevo, který spojuje novou a starou část města.

Na Rondu nám všeho všudy stačila hodinka našeho drahocenného času a mohli jsme se vydat dál.

Tentokrát se jednalo o poslední bod našeho výletu – Gibraltar J

Na Gibraltar jsme byli hodně natěšení, hlavně kvůli Malpkám. Kolem 16 hodiny jsme se dostali na hranice a po ukázání pasů jsme mohli překračovat dál. Pro ty, co nevědí, tak Gibraltar je zámořské území Velké Británie. Jedná se o poloostrov, který vybíhá z Pyrenejského poloostrova a často je označován jako Gibraltarská skála, což je na místě, jelikož celý poloostrov je tvořen vysokým skalnatým hřebenem, který v nejvyšším bodě měří 426 metrů.  

To, že Gibraltar patří k Velké Británii, už jsme psaly. V tom případě tedy žádnou novinkou nebude, že se zde dá platit jak eury, tak i librami a úředním jazykem je angličtina. Velmi nás potěšilo, že jsme po dlouhé době uviděli cedule v angličtině a konečně jsme něčemu rozuměli  J Rozloha Gibraltaru je pouhých 6,5 km² a žije zde zhruba 28 tisíc obyvatel. Co se týče zajímavostí, tak na Gibraltaru je údajně zaregistrováno více firem, než má obyvatel. Dále je zde letiště, jehož letištní dráhu křižuje nejrušnější gibraltarská silnice a auta musejí být zastaveny vždy, když nějaké letadlo přistává nebo vzlétá. A když je velmi dobrá viditelnost, z Gibraltaru jde vidět Afrika. Takové štěstí jsme ale bohužel neměli.

Na vrchol hřebene hory je možné dostat se lanovkou, turistickými autobusy nebo vlastním autem, ale to za poplatek 10 euro za osobu. My jsme ale šetřílci, a tak jsme si to vyšlápli pěšky. Motivace byla veliká, na samotném vrcholu totiž žije jediná evropská kolonie opic – makaků. Podle legendy, dokud zde budou žít opice, zůstane Gibraltar Britům. A tak si je místní velmi hýčkají.

My jsme na ně po cestě nikde nenatrefili a tak jsme opravdu museli jít až nahoru, do jejich hnízda. Zpočátku jsme se docela báli, ale postupně jsme se rozhoupali a nakonec máme všichni hodně zážitků a parádních fotek.

A tak jsme pěkně zakončili náš Trip po Andalusii. Kolem půlnoci jsme všichni dorazili do svých „domovů“ a zase se vrátili do reality, která vlastně pořád ještě není úplná realita. Vždyť víte jak J

Na závěr bychom chtěly poděkovat Honzušovi, za skvělé fotky, videa a bezpečné odřízení celého výletu, Tomkovi – Kmínkovi za udržování super atmosféry po dobu celého tripu, Kamilovi za nalezení super zajímavých míst, které bychom bez něj určitě nenavštívili a zbytku posádky za to, že byli s námi a všichni jsme si to perfektně užili J

Kdyby vás zajímalo, co plánujeme dál, tak v nejbližší době – snad na začátku května – bychom rády vyrazily na víkend do Madridu.

A jelikož pomalu finance docházejí a Evropská unie už nám nic neposílá, tak jsme si naplánovali asi poslední výlet. Teda takovou malou dovolenou. A to od 20. do 27. května, jelikož tady bude zase nějaký týden prázdnin. Asi vás zajímá kam, že? No, napsaly bychom ať hádáte, ale stejně byste to asi neuhodli, takže vám to prostě řekneme.

Letíme na …

TO JE NAPĚTÍ!!!

TENERIFE!!!

Asi někam tady:

Byl to takový malý hec. Koupení letenek bylo velmi rychlé a spontánní, ale rozhodně to bude stát za to. Doufáme, že ten náš pobyt tady zakončíme stylově. Mohli jsme si koupit letenky i někam jinam, ale jak Kmínek řekl:

„Když už utrácet, tak stylově!“

Takže asi tak, podle našich výdajů už v červnu asi nebudeme mít kde bydlet a nebudeme mít co jíst, ale co!

Peníze budou, my nebudeme!

Hasta luego!

Nikuša a Peťka

Trip to Andalusia - 4. část - Málaga, Caminito del Rey

Málaga, Caminito del Rey

Ve středu ráno jsme vstávali už kolem 7 hodiny, jelikož náš první plán bylo „Caminito del Rey“, které se nachází asi hodinu od Málagy.

Kdo neví, o co jde, a to nejspíš většina z vás, Caminito del Rey (přezdíván jako „Chodník smrti“) je stezka, která se vine po skalách ve výšce až sto metrů nad propastí kaňonu El Chorro. Již dříve na této stezce zemřelo několik lidí. V roce 2001 byla stezka uzavřena, kvůli jejímu katastrofickému stavu – vrchní část z betonu se celá zřítila, chybělo zábradlí apod. Jelikož i přesto se ji někteří snažili pokořit, úřady se rozhodly stezku zrenovovat a 29. března 2015 byla znova otevřena. Kdybychom mezi sebou neměli velkého turistu Kamču, jsme si jistí, že bychom se zde vůbec nepodívali. Díky němu jsme se na internetu zaregistrovali (jelikož každou hodinu vpouštějí na stezku pouze 50 lidí a tak je registrace nutná) a 3 dny po jejím otevření jsme se na ni mohli vydat také. Prozatím zdarma, ale za půl roku bude již zpoplatněna.

Tady pár fotek z internetu, jak vypadala stezka dříve:

Stezka je dlouhá něco přes 3 km a po většinu času není širší než metr. Vyfasovali jsme báječné síťky na hlavy a slušivé bílé helmy, které by nám jistě při pádu ze 100 metrů zachránili život a vyrazili jsme :-) Byl to úžasný zážitek a konečně jsme mohli vidět úplně jiné Španělsko. Překrásná příroda, klid, čisto. Nádhera. Pár z nás překonalo samo sebe, jelikož v některých úsecích byla cesta opravdu úzká a strach z výšek není nic moc, ale ten stres za to stál. Kdo bude mít příležitost podívat se sem, opět rozhodně doporučujeme J

Po super procházce jsme se přesunuli do auta a jeli zpátky do centra Málagy, projít si pár památek a sehnat hostel na další noc, jelikož jsme neměli kde spát.

Málaga je krásné město s pláží a mořem přímo v centru, ale nějakými extra zajímavými památkami zrovna neoplývá. Prošli jsme si takový ten klasický základ – pár kostelů, katedrálu, pláž a poté se vydali najít wifi a shánět hostel. Nejprve jsme zašli do jednoho hostelu přímo v centru, kde nám ale bohužel sdělili, že na Semana Santa bude nejspíš bez šance sehnat ubytování pro 9 lidí, ale byli velmi ochotní, a že pokud chceme, můžou nám nabídnout jejich zaměstnaneckou místnost, kde můžeme přespat na karimatkách. No kdybychom nic nesehnali, určitě bychom to vzali, ale náš Kmínek se do hledání opřel a nakonec nám našel hotel pár kilometrů od Málagy.

Když se začalo pomalu stmívat, vyšli jsme si ještě na vyhlídku a mohli jsme konečně vidět celou Málagu.

Kolem 8 hodiny jsme nasedli do auta a vydali se do hotelu. Byli jsme v šoku, co nám to ten Kmínek zarezervoval. Měli jsme dva apartmány pro 4 a 5 lidí. V každém byla kuchyň, koupelna, obývací pokoj, ložnice a balkón + výhled na moře.

Byli jsme nadšení, ale příšerně unavení, takže jsme si apartmánů moc neužili, lehli do postelí a spali jako zabití.

Mámě před sebou poslední den našeho výletu – Ronda a Gibraltar.

Hasta luego!

Nikuša a Peťka