úterý 12. května 2015

Víkend v Madridu 2

MADRID - DEN DRUHÝ

Neděle, den druhý, pro nás začala kolem 8 hodiny ráno, kdy jsme vstaly a letěly na snídani. Už se to tak nějak stalo tradicí, že když máme snídani v ceně, vstáváme brzo, abychom ji stihly, když jsou stoly ještě plné, a pak si jdeme znova na chvíli lehnout. Lenoši jedni!

Snídaně byla klasická, jako ve většině hostelech – bagetky, máslo, marmelády, nějaké cornflakes s mlékem, káva, čaj, džus. Náš hostel byl - Alberque Juvenil San Fermín Madrid.

Po snídani jsme teda ještě na chvilku odpočinuly, a kolem 10 jsme vyrazily opět do centra. Zase na doporučení Gabky, jsme se vydaly na bleší trh, který se nacházel ve čtvrti La Latina. Jednalo se o dlouhou ulici Ribera de Curtidores, kde bylo velké množství stánku, zejména s oblečením, suvenýry, různými obrazy, kabelkami apod. Byly tam obrovské davy lidí, takže jsme se nějak prorvaly až na konec a jely jsme si koupit jízdenku na cestu domů.

Trhy na ulici Ribera de Curtidores



Trochu jsme zabloudily, ale po chvíli vše našly a musíme přiznat, že s dost dobrou španělštinou jsme si koupily lístky. No dobře, zas tak dobrá nebyla, ale koupily jsme si je na den, který jsme chtěly, na čas, který jsme chtěly, do města, kterého jsme chtěly a ještě jsme mohly sedět spolu. Takže??? Musíme uznat, že naše španělština se dostává do úplně jiných rozměrů :-D A abychom nezapomněly, cestovaly jsme se společností Sociobus.

Odtud jsme pokračovaly na Estación de Atocha, což je vlakové nádraží, uprostřed něhož je exotická zahrada. Tato džungle má rozlohu 4 000 m2 a je domovem pro více jak 500 rostlinných a živočišných druhů. Mimo jiné, jsou zde i masožravé rostliny nebo želvy. A také je zde, na tomto nádraží, diskotéka.

Vlakové nádraží - Estación de Atocha


Nafotily jsme, co bylo potřeba a přesunuly jsme se k Centro de Arte Reina Sofia neboli k Muzeu Královny Sofie, které navazuje na poslední dobu v Muzeu Prado a lze zde vidět ty největší poklady moderního umění. A musíme uznat, že jsme viděly opravdové poklady! Ale bohužel tomu, co to vlastně umění je, pořád nerozumíme :( Jelikož bylo vstupné v neděli po 2 hodině zdarma, tak nám to taky ani moc nevadilo a jsme rády, že jsme zase viděly něco nového a aspoň si tam mohly zajít na záchod :)





Po muzeu už na nás přicházel hlad a tak jsme se zastavily v restauraci poblíž. Co čert nechtěl, potkaly jsme tam Kmínka. Což je samozřejmě vtípek, setkání bylo domluvené dopředu, jelikož byl zrovna ve stejnou dobu v Madridu s kamarádem, a zbytek dne už jsme strávili společně. (Takže od teď si musíme dát pozor na psaní i/y jelikož teď už jsme to nebyly jenom my ženy).

Poobědvali jsme a velmi pomalu jsme se přesunuli do Parque de El Retiro. Velmi pomalu píšeme proto, že od té doby co s námi byl Kmínek, tak už to celkově šlo pomalu a moc jsme toho neviděli. Jelikož on je takový ten až moc klasický turista, který se hodně kochá, všechno si čte (protože na rozdíl od nás tomu rozumí) a nikam nespěchá. Což ani vlastně nemusel, protože měl na Madrid ještě následující dva dny. Naštěstí už jsme toho ale na neděli moc naplánováno neměly, protože jsme věděly, jak to s ním bude :)

Park Retiro byl dříve rozlehlou královskou zahradou a pro veřejnost byl zpřístupněn od 18. století. Každý víkend jej navštíví obrovské množství jak obyvatel Madridu, tak i turistů. Což můžeme jen potvrdit. Jelikož nám přes celý výlet perfektně vycházelo počasí (možná až moc, protože bylo kolem 33 – 35°C) park byl opravdu přecpaný lidmi, ale díky tomu, že je tak velký, pěkně se to tam rozprostřelo.  K atrakcím parku například patří Křišťálový palác nebo polokruhová kolonáda, z níž je pěkný pohled na veslařské jezírko.  A to jsme samozřejmě museli vyzkoušet, takže za 7,5 eura jsme si půjčili lodičku a 45 minut jsme se jen tak flákali na jezírku.

Křišťálový palác - Palacio de Cristal
Park Retiro - Parque del Retiro


Teď už se pomalu blížil čas k tomu, že jsme se měli potkat s Krzysztofem, Kmínkovým kamarádem, který za ním přijel do Madridu, ale první část dne s námi nebyl, jelikož je naprostý fanatik do Real Madridu a tak si chodil sám po nějakých muzeích, a čekal před stadionem, jestli náhodou třeba nevyleze masér Cristiana Ronalda, nebo někdo stejně důležitý :-P (Smějeme se, ale kvůli One Direction bychom dělaly to stejné!)

Jestli se o něm budeme ještě zmiňovat, musíme napsat, jaké pro něj máme přezdívky, abyste věděli, o koho se jedná. Protože do češtiny bychom jeho jméno přeložili jako Kryštof, ne? Ale tomu se oni vysmáli a polsky to vyslovovat neumíme, takže pro něj máme různé nicknames – Cris, Kikin, Gřešek, Křeček – to jsou asi ty nejpoužívanější – ale před ním jen Cris (protože je to trochu jako Cristian Ronaldo) ;-)

Puerta de Alcalá
Takže z parku jsme se prošli k ulici Gran Vía, což byla až do 60. let minulého století největší a nejvýznamnější ulice Madridu. V posledních letech na svém významu lehce ztratila, ale i přes to se stále jedná o velmi přelidněnou, 1.3 km dlouhou nákupní třídu.

Na jejím počátku jsme dostali chuť na něco studeného a dobrého a zároveň jsme kvůli Gřeškovi potřebovali wifi, abychom se domluvili, kde se sejdeme, a tak volba byla jasná – najdeme Starbucks! To bylo něco na Peťku. Zapnula své radary a do pár sekund tuto kavárnu objevila. Je to zajímavé, jelikož jinak Peťa do dálky moc nevidí, ale znak Starbucksu jako by na ni volal „Tady jsem! Tady jsem!“ Takže jsme tam vlítli, zchladili se, domluvili rande s Gřeškem a pokračovali.


Procházeli jsme se po nákupní ulici, znova jsme šli k „nultému kilometru“, kde kluci nebyli, vyfotili jsme se a šli na zmrzlinu, na kterou jsme se těšily celý den.


Ti z vás, kteří čtou náš blog pravidelně tak vědí, o jakou zmrzlinárnu se bude jednat. Je to Amorino, kde nám ze zmrzliny vytvořili kytku. Hodně nás potěšilo, že i klukům chutnalo a zavděčily jsme se :)


Amorino
Amorino
El oso y el Madroño
Pak už to s námi šlo docela z kopce, jelikož Cris objevil sportovní obchody a v každém jsme se zastavovali, vybírali dresy, kopačky atd. V plánu bylo ještě jít se projít na nějakou vyhlídku, ale z toho nakonec nějak sešlo a šli jsme na večeři.

Byla nám doporučena restaurace Rosi La Loca, kterou rády doporučíme taky. Protože neměli zrovna volný stůl, dostali jsme sangrii a pivo zdarma do té doby, než se pro nás udělá místo, potom jsme si poobjednávali tapas, které byly opravdu luxusní, a k tomu jsme si objednali další piva a sangrie a spokojeně popíjeli až do 1 do rána.

Nakonec bylo nejlepší to, že nám zapomněli zaúčtovat pití a tak jsme platili zhruba o polovinu méně, než jsme měli – ideálka.

Ve 2 ráno jsme dorazily na hostel a šly spát. Pondělí už nebylo moc zajímavé, protože jsme v 8 ráno odjížděly. 8hodinová cesta docela utekla, část jsme prospaly, část prokoukaly na filmy a kolem 16 hodiny už jsme byly doma.

Tím skončila naše cesta do hlavního města. Do Madridu jsme se hodně těšily, ale neočekávaly jsme, že by nás nějak extra překvapil, protože všichni říkají, že je mnohem hezčí Barcelona, a že toho stejně v Madridu k vidění moc není. Pro nás byla Barcelona opravdu hezčí, ale není pravdou, že by Madrid hezký nebyl a už vůbec ne, že tam není co vidět. My jsme na něj měly dva dny, ale kdybychom chtěly, zařídily bychom si program i na více dní.

Uzavíráme druhý článek o Madridu a příště se můžete těšit na náš poslední článek zaměřený na cestování. Tentokrát o Tenerife.

Hasta luego!

Nikuša a Peťka

Žádné komentáře:

Okomentovat