Ronda, Gibraltar
Poslední den, tedy čtvrtek 2. 4., nezačal úplně podle našich
představ. Hotel jsme chtěli opouštět nějak kolem 10, ale bohužel pár z nás
postihla silná nevolnost, a tak jsme ubytováni zůstali do poslední možné
chvíle. Nakonec jsme něco málo po 12 mohli (nebo
spíše museli) vyrazit.
První zastávkou byla Ronda, což je město postavené na okraji
100 metrů vysoké rokle. Na památky není úplně nejbohatší, vlastně z památek
jsme tam nenavštívili vůbec žádnou, ale spíš šlo o ten výhled. Ronda leží
vysoko v horách, ve výšce 750 metrů nad mořem, na skalnatém kopci, který uprostřed
dělí hluboký kaňon řeky Guadalevín. Toto město dělí 3 mosty a nejznámější z nich
je Puente Nuevo, který spojuje novou a starou část města.
Na Rondu nám všeho všudy stačila hodinka našeho drahocenného
času a mohli jsme se vydat dál.
Tentokrát se jednalo o poslední bod našeho výletu –
Gibraltar J
Na Gibraltar jsme byli hodně natěšení, hlavně kvůli Malpkám.
Kolem 16 hodiny jsme se dostali na hranice a po ukázání pasů jsme mohli
překračovat dál. Pro ty, co nevědí, tak Gibraltar je zámořské území Velké
Británie. Jedná se o poloostrov, který vybíhá z Pyrenejského poloostrova a
často je označován jako Gibraltarská skála, což je na místě, jelikož celý
poloostrov je tvořen vysokým skalnatým hřebenem, který v nejvyšším bodě
měří 426 metrů.
To, že Gibraltar patří k Velké Británii, už jsme psaly.
V tom případě tedy žádnou novinkou nebude, že se zde dá platit jak eury,
tak i librami a úředním jazykem je angličtina. Velmi nás potěšilo, že jsme po
dlouhé době uviděli cedule v angličtině a konečně jsme něčemu rozuměli J
Rozloha Gibraltaru je pouhých 6,5 km2 a žije zde zhruba 28 tisíc
obyvatel. Co se týče zajímavostí, tak na Gibraltaru je údajně zaregistrováno
více firem, než má obyvatel. Dále je zde letiště, jehož letištní dráhu křižuje
nejrušnější gibraltarská silnice a auta musejí být zastaveny vždy, když nějaké
letadlo přistává nebo vzlétá. A když je velmi dobrá viditelnost, z Gibraltaru
jde vidět Afrika. Takové štěstí jsme ale bohužel neměli.
Na vrchol hřebene hory je možné dostat se lanovkou, turistickými autobusy nebo vlastním autem, ale to za poplatek 10 euro za osobu. My jsme ale šetřílci, a tak jsme si to vyšlápli pěšky. Motivace
byla veliká, na samotném vrcholu totiž žije jediná evropská kolonie opic – makaků.
Podle legendy, dokud zde budou žít opice, zůstane Gibraltar Britům. A tak si je
místní velmi hýčkají.
My jsme na ně po cestě nikde nenatrefili a tak jsme opravdu
museli jít až nahoru, do jejich hnízda. Zpočátku jsme se docela báli, ale postupně
jsme se rozhoupali a nakonec máme všichni hodně zážitků a parádních fotek.
A tak jsme pěkně zakončili náš Trip po Andalusii. Kolem
půlnoci jsme všichni dorazili do svých „domovů“ a zase se vrátili do reality,
která vlastně pořád ještě není úplná realita. Vždyť víte jak J
Na závěr bychom chtěly poděkovat Honzušovi, za skvělé fotky,
videa a bezpečné odřízení celého výletu, Tomkovi – Kmínkovi za udržování super
atmosféry po dobu celého tripu, Kamilovi za nalezení super zajímavých míst,
které bychom bez něj určitě nenavštívili a zbytku posádky za to, že byli s námi
a všichni jsme si to perfektně užili J
Kdyby vás zajímalo, co plánujeme dál, tak v nejbližší době
– snad na začátku května – bychom rády vyrazily na víkend do Madridu.
A jelikož pomalu finance docházejí a Evropská unie už nám
nic neposílá, tak jsme si naplánovali asi poslední výlet. Teda takovou malou
dovolenou. A to od 20. do 27. května, jelikož tady bude zase nějaký týden
prázdnin. Asi vás zajímá kam, že? No, napsaly bychom ať hádáte, ale stejně
byste to asi neuhodli, takže vám to prostě řekneme.
Letíme na …
TO JE NAPĚTÍ!!!
TENERIFE!!!
Asi někam tady:
Byl to takový malý hec. Koupení letenek bylo velmi rychlé a
spontánní, ale rozhodně to bude stát za to. Doufáme, že ten náš pobyt tady
zakončíme stylově. Mohli jsme si koupit letenky i někam jinam, ale jak Kmínek
řekl:
„Když už utrácet, tak stylově!“
Takže asi tak, podle našich výdajů už v červnu asi
nebudeme mít kde bydlet a nebudeme mít co jíst, ale co!
Peníze budou, my nebudeme!
Hasta luego!
Nikuša a Peťka